poštvrté! 163

Vlastně už ani sám nevím, jestli jsem těma posledníma dvěma příspěvkama něco sledoval, někam s nima mířil, nebo jestli měly vůbec aspoň krapet smysl. A to je teprve dva dny po prvním! Nejspíš jsem byl prostě jenom líný psát, to by tak odpovídalo. Na mou obhajobu – tak vyčerpaný z práce jsem ještě nebyl. Teda z obyčejné směny, ten nonstop čtvrtek-pátek dva týdny zpátky byl trochu jiná liga.

Pchá!

poštvrté! 127

Vím, že poslední dobou ujíždím na lenosti a charakterizování dnů tweety, ale dnešek se asi fakt dá nejlíp vystihnout tímhle:

Pravdivý příběh. Nadšené poskakování a hlazení věcí ručníkem, roztápění topení, aby prodlužovačkám nebyla zima, klepání se radostí že mi možná konečně odejde komp, to všechno mi zabralo asi hodinu. Hodinu, kterou jsem mohl trávit něčím úplně zbytečným, jako psaním tohohle blábolu (takže by to pak nebyl blábol, bo bych měl čas nad tím pořádně přemýšlet) nebo… ne, všecko ostatní jsou doopravdy kraviny. Každopádně jestli jsem si minule myslel, že se obejdu bez malování, jenom s pomocí bílé pastelky nebo křídy, tentokrát to už asi neprojde. Nicméně prodlužovačka suchá a funguje, do kompu to nenateklo, knihy na stole (už přesunuty jinam) to taky neodnesly – a to byly přímo v cestě obsahu plného hrnku, včetně poslední trochy mlíka. Holt budu muset na nákup, no.

Klepu se ještě teď, jdu to zaspat.

poštvrté! 104

Občas je docela vtipné si to po sobě číst, i když to normálně nedělám. Dělám to právě jen v případech, kdy si nejsem úplně jistý, co jsem to ten předchozí den vyblil. Kéž bych si tak dokázal vzpomenout co že to byla ta past. Každopádně v rámci různého usínání dneska radši píšu dřív, kdybych zapomněl, přetáhl a šel spát.

Fakt by mě zajímalo čím jsem si zasloužil tohle dvojúhozující monstrum. A ještě divnější věc – Ginny byla celou dobu v obalu. Jak se na ni mohlo prášit? Očividně se tady dějou i takovéhle věci. Děsivé, lehce.

Jinak se nic zvláštního nestalo.