poštvrté! 012

Už jsem vám říkal, že se strašně rád vozím? Jako fakt. Čím dál jedu, tím líp. Je mi jedno, jestli autobusem, vlakem, nebo autem. Prostě mě to baví. Ani z okna nemusím koukat, stačí číst si a poslouchat, jedním uchem zvuky cesty, druhé mít ucpané filtrem reality. To já jen tak.

Taky jsem si ověřil, že naše pracovní VPN má nějaký problém s O2 – ani doma, ani na dvou dalších místech mi nefunguje tak, jak by měla. Nemám tušení proč, ale tím pádem homeoffice kdekoli, kde jsou internety od tohohle poskytovatele padá. Tak kdybyste mě chtěli pozvat na návštěvu a vidět mě při práci, nesmíte mít připojení poskytované výše zmíněnýma.

A hele, Hranice. Tudy už jsem vlakem jó dlouho nejel. A vůbec, dneska jedu poprvé žlutým vlakem, pěkné. Ale ve vlaku se dobře usíná, a to já tak úplně nechcu, abych pravdu řekl. Tak už jen pár chvil a jsem v Ostravě. Ou jé.

A malý update – zjistil jsem, že neumím počítat. Ne jeden, ale hned dva příspěvky měly stejné číslo. Jsem nějak mimo. Teď už by to mělo být cajk, a možná se to ani nebude opakovat.

Resurekce je na-py-tel

Jsem tak dlouho nepsal na blag, že už skoro ani nevím, jak se to dělá. Ale když už jsem namotivován, tak proč nevyužít trochu energie i tady. Nebudu tomu říkat zmrtvýchvstání nebo podobně, protože jak se znám, stejně to moc dlouho nevydržím. Ale blemcnout bych tu aspoň něco mohl.

Pokračovat ve čtení „Resurekce je na-py-tel“

Zlatá horečka na Sendyku

Znovu nastal ten čas v roce, kdy nějaký úchyl při procházce Sendyckým údolím objeví zlato. A taky že jo – v pátek dvaadvacátého jsme se to vydali prověřit. Protože to byla pravda pravdoucí, a ostatní zlatokopové [a jiné existence] o tom už tak nějak věděly, šli jsme jim naproti – pěkně onou těžkou cestou přes Rubber Pass. Pokračovat ve čtení „Zlatá horečka na Sendyku“