#1.010

Po včerejším (napsal jsem to dřív, než jsem šel spát, takže je včerejší) krátkém, nicméně výstižném příspěvku, bych se asi dneska pro změnu rád rozepsal. Včerejšek byl super už od rána – a to přesto, že jsem psal zkoušku. Fakt se mi ještě nestalo, že bych šel psát písemku s úsměvem. Rád jsem viděl spolužáky, zvedlo mi to náladu. Cestu vlakem jsem prospal, takže plánované čtení Cejpka se nekonalo. Na pár minut domů a pak do Barráku na Black Death Over Ostrava, které jsem si náramně užil, poznal nové lidi, viděl staré známé lidi… a tak.

A dneska se pro změnu nic zajímavého nestalo. Uklízeli jsme klubovnu, pak přišlo odpoledne a já jsem ztvrdnul u televize, pak u Lone Survivor (hodně dobrý film, alespoň mi se líbil), pak zase u televize. Konečně jsem měl alespoň malý pocit volna. Až na to, že nevím, kdy se naučím na pondělí, ale to se poddá.

Zpátky ke koncertům a tomu, proč jsou žůžo. Zaprvé: to, co proudí z repráků, je čirá energie, nabíjí to baterky. Jo. To je tak všechno, vypsal jsem slinu, nemám jak pokračovat. Tak ještě moudro zpoza pokladny a usnu. Usmívej se. Za úsměv nic nedáš, ale lidi nejenže budou příjemnější, ale třeba jim tím i zlepšíš den.

Musím si moudra psát hned, jak mě napadnou. Nějak mi začínají docházet.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..