#1.147 & #1.148

čtvrtek
Poslední den šestidenního bloku práce utekl skoro jako voda. Dokonce i porada, poprvé trvající hodinu a půl, zabrala jen patnáct minut. Takže jsme vypadli akorát, abych stihl bus do Cajzlu. Dokonce trochu dřív, takže jsme se spolupracovnicí i stihli navštívit ex-spolupracovnici. Bus přijel pozdě, protože se zasekl v bažinách po cestě z Vídně. Takže jsem i do Prahy dojel pozdě, naštěstí mi tam žena nezmrzla.

Po příjezdu jsme se prošli, podívali do Luxoru a vyrazili do hospody za Márou. Chvíli jsme poseděli, nakrmili se a napojili, a já jsem šel odprovodit Reu na Smíchov. Bylo to smutné loučení, ale i veselé, protože jsme se měli vidět hned druhý den.

Pak jsem se vracel metrem, a při výlezu zjistil, že pijani změnili lokál. Tak jsem je hledal, našel, kecali jsme a pili. A pak jsme šli spát k velehodné Marči.

pátek
Ráno jsme trochu zaspali, tralala. Rozloučil jsem se s Márou a zase vyrazil do Černošic. Tentokrát jsem poznal oba rodiče. Způsob poznání paní matky byl však velmi vtipný. To si tak s Reou spíme, hezky a dlouho, najednou spadne z postele, čehož já se leknu a probudím se. Ona totiž klepala paní matka.

To je ale jen malá věc. Důležité je, že jsem zase viděl velký kus Černošic, spapal nanuka, dostal převelice výborné jídlo, zahráli jsme si pár songů, skoro jsme se naučili Creek Mary’s Blood. Viděl jsem skalku, poskládal kytici (s pomocí ženy), viděl dva domy ve stylu „najdi deset rozdílů“… Prostě opět dokonalé volno.

Celé to završila cesta s Márou SA busem – chvilku jsme pokecali v buse, chvilku pak v Brně. No, a teď už hurá spát.

Jo, 365 má novou lokaci, jak vidno. Fungují komentáře. A bylo to utrpení, tak koukejte komentovat.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.