#1.150 – #1.152

Jsem zase nějak zaspal, za což se vám všem omlouvám. Sobě taky. Tak pěkně popořadě.

neděle

Tak to byl jakože fajn den. Šel jsem na dopoledne po odpoledni, ale dalo se to přežít – hlavně díky tomu, že mě čekal příjezd ženy. Prostě žůžo – dva dny po tom, co jsme se viděli. A aby toho nebylo málo, ještě jsme hned po jejím příjezdu razili do Adamovic. Jsme si zas dali nanuka, nechali Ereis mluvit nám do života, pak je nechali nám mluvit do života oba. Bylo to fajn, dozvěděli jsme se kousek víc o jejich životech, nabrali z toho ponaučení, a sami tedy víme, kudy jít. Taky jsme pokecali o moc moc jiných věcech – vlastně jsme jen kecali, jen a jen kecali.

Vlak domů jsme stihli, šalinku na nákup taky – něco jsme nakoupili, stálo to pár peněz, a už jsme šli spát. Ale ne dříve, než jsme se podívali na Návrat do budoucnosti – jeden z nejlepších filmů vůbec. A komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí.

pondělí

To jsme měli dost času společného ráno, tak jsme si pospali. A já pak šel na odpolední. Rea mezitím doma stavěla věci v Minecraftu, jen proto, aby chudák aoife odumřela – mrtvičku dostala. Naštěstí to bylo pravděpodobně jenom nějaká brutální chyba při zápisu na disk – vypadá, že přeinstalování obou systémů (běžnéhOS i toho tučňáčího) ji dostatečně vskřísí.

Já jsem mezitím pracoval, pracoval a pracoval. A modlil se, ať večerní práce proběhnou co nejrychlejc, a já jsem co nejdřív zpátky doma. A taky že jo – kolem čtvrt na jedenáct, to je prostě rekord. A doma na mě čekala nejen žena samotná, ale i hustodémonsky krutopřísně výborná večeře, kterou jsem zblajzl, ani se po ní nezaprášilo. A pak jsme se podívali asi na půlku Návratu do budoucnosti 2, bo už jsme na celý byli oba mocmoc unavení. aoife pokusu o vskříšení toho dne velmi zarytě odolávala.

úterý

Po odpolední na ranní – už to začíná být tradicí. Ale kupodivu jsem vstal, osprchoval se, něco málo snědl, kafe vypil… prostě to šlo. I když odcházet od spící ženy je stále stejně těžké. Dneska jsem ale ani jednou nebyl na infu – dělal jsem věci, víc než pokladnil. Stihli jsme jedno a půl čela před změnou směny (bo lidí přece jen trochu bylo, tak jsme moc nestíhali). A protože já jsem nechal ženu doma samotnou, tak se nastvala a přišla si pro mě. A když už tam byla, tak se rovnou zeptala paní manažerové na brigádu. Paní manažerová řekla jakože asi teda by to šlo.

A pak jsme jeli domů, kde jsme se po menším odpočinku dali vesele do kříšení aoife, Rea do přípravy oběda, pak jsme dodívali Návrat 2 a teď vesele křísíme, Rea se snaží rozpustit ve vaně a já doháním tenhle rest.

Se jako fakt omlouvám, udělám všecko proto, aby se to neopakovalo. Jen jsem měl takovou radost a pak takovou starost o aoife, že jsem vás trochu zanedbal. Teda asi jenom polovinu z vás, žena nevypadá, že by se v nejbližší době chystala si stěžovat.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.