#1.155 – #1.159

Další pětiden. Já si z něho ale pamatuju tak akorát velké kulové. Na mou obhajobu – v sobotu jsem se, cestou na inventuru – snažil tohleto napsat. A taky že jsem to skoro dopsal. Ale protože můj mobil a já si občas lehce nerozumíme, a protože zkratka Ctrl-Z na mobilu nefunguje, tak jsem o celý dvoudenní zápisek přišel. To by demotivovalo i spisovatele motivačních textů. Ale třeba si ještě vzpomenu, co se dělo.

V pátek nemám šajn, ani trochu, a papírek se směnama mi kajsi zmizel, takže smolík. Ale je možné, že jsem měl celodenku – takže by stejně nebylo co popisovat.

V sobotu jsem měl volno, které bylo ale krásně a dokonale zastíněno večerní inventurou. Ale den byl fajn, skoro nechuť jít na noční přebil. Samotná inventura pak nebyla tak zlá, jak jsem podle historek čekal – uběhlo to jako voda, a ze začátku to byla i zábava. Pak to byla rutina. A bolelo mě u toho koleno.

Neděle odpolední, takže jsem tak akorát vstal a šel na směnu. A ta byla ultra-vtipná. Nejenže jsme byli vyšťavení po inventuře, k tomu nefungoval rozhlas (takže jsme nemohli vlastně ani pořádně posvačit), a úplně navíc ještě přišly kontrolní nákupy. Zato jsme hodně rychle všecko udělali, a já dorazil hodně brzo domů.

Pondělí se odehrávalo v úplně stejném duchu, akorát jsem domů dorazil o trochu pozdějc, nicméně úplně stejně nečekán. Jo, Minecraft, to je pane věc.

No, a na dnešek jsme měli velké, obrovské plány. A pak jsme se podívali na pár dílů HIMYM, zašli na nákup, udělali jídlo, zahráli si a zazpívali, pak jsem si jen já zahrál a zazpíval, prošli jsme se… takový normální dlouhý den, no.

Poučení pro sebe, vás, pro příště i nikdy: Čím víc nějakou věc odkládáte,

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.