Jsem rád, že jsem včerejší třistapěta-atd. napsal před tím, než se cokoli stalo. Způsobilo to dvě věci – můžu o tom napsat teď, a taky jsem na ni nezapomněl, nebo se nemohl vymlouvat na stav neslučitelný s pokusy o tvorbu, byť i v tomto stylu. (Nebo co to je.)
Asi jsem odhalil tajemství půdních zvuků, a jakkoli mě to netěší, není to víla. Teda možná je, doufám v to, ale minimálně nějakou podmnožinu těch zvuků s největší pravděpodobností vydává… wait for it… anténa. Přesně tak, televizní anténa. Mám na ni teď vztek. Ale to je tak všechno, co s tím udělám. Slovy jedné oblíbené postavičky: „Se stim smiř.“
Taky jsem včera zažil svůj historicky první křest. Knihy. Kybersex se jmenuje, a je i na Goodreads, pokud používáte radši ty. Autor křest skvěle uváděl, a krom čtení kmotra a autorského jsme se dočkali i dvou scénicky zpracovaných čtení – kdybych si knihu nekoupil hned po příchodu, rozhodně bych to udělal poté. Pokud by se na mě dostalo – málem se po nich ani nezaprášilo. Jen mě trochu mrzí, že když se pilo mangové víno, tedy nápoj z knihy, kterým byla kniha křtěna, byl jsem někde jinde, takže jsem to neokusil. (Prý ale jak víno, tak džus za moc nestály, takže jsem zas o tolik nepřišel. Nebo mě chtěli jen uklidnit. I když osoba, která mi toto sdělila, je známa svou upřímností, takže…) Prostě to bylo fakt vostrý, a až budu jednou velký a budu mít co křtít, tak bych chtěl, aby to dopadlo taky tak.
Ok, jdu znovu okouknout zdroj toho hluku, najednou to zní jako… petrolejka ve větru? Tak schválně. … Zvedl jsem se, a ono to přestalo. Ale žádný jiný možný hlukotvor jsem nenašel, takže zůstávám u vysvětlení „anténa“. (A teď si foukat zase začne. To je jako schválně nebo co?)
Kdyby se mi do slovní kvóty počítaly konverzace všemi možnými způsoby, byl bych každý den za vodou hned několikrát. Ale to by nebylo ono, i když se snažím nepsat jako prase. A snad se mi to i daří, no.
Blemc.