Tak zase pěkně od začátku. Začnu třeba tím vedrem. Nevím, jestli už jsem o něm mluvil, ale dneska to byl úplně jiný level. Ráno jsem si nemohl vzít košili, ze které jsem byl včera tak nadšený, protože jí na zádech zůstaly solné mapy. Tak jsem vzal triko, cajk. Cesta tam se dala, i když pokud šalina zastavila, třeba na zastávce nebo křižovatce, a vzduch se zastavil, bylo to fakt úmorné. Nebo jsem si to aspoň myslel. Než jsem málem neodešel domů, to po kontrole widgetu s počasím. Třicet stupňů je fakt hodně, na mě rozhodně. Nakonec jsem se ale sebral a odešel. Z klimatizované budovy. Příjemných asi dvacet. Ven, do výhně. A to si říkám co budu dělat, až bude ještě o deset stupňů víc. Každopádně jestli to ráno bylo úmorné, cestou domů jsem se potil jak vrata od chlíva i když šalina zrovna jela. A když se zastavila, málem jsem si dával masáž srdce a umělé dýchání, aby to tělo nevzdalo. Normálně snad začnu chodit pěšky nebo co, i když to by nebylo z hlediska vypocené vody o moc lepší. Jo, doma už to pak šlo, protože jsem odolal pokušení otevřít okno. Po osmé ranní se taková věc nevyplácí.
Co ještě… Dostal jsem kladné ohlasy k některým částem mé tvorby, mimo jiné včerejší pohádce. Jakékoli ohlasy, ať kladné či naopak, mi určitě nějak doručte, je mi celkem jedno jak. Záporná kritika je taky kritika, a člověk aspoň ví, že to někdo dočetl do konce. A pokud to nedočtete do konce, napište mi to taky! Proklikat se ke staré tvorbě je celkem jednoduché, ta nová je na vyžádání, i když jí moc není. Tímto děkuju všem, kteří se jakýmkoli způsobem vyjádřili – hlavně, ale nejen, dneska.
Jo. Nit jsem držel, ale nějak se přetrhla. No, to hlavní, co jsem dneska chtěl sdělit, jsem asi sdělil. Tak zatím, páčko.