poštvrté! 050 : klávesnice, jména, dlouhé nohy

Tak jo, je to tady. Mám novou klávesnici. Tuhletu, kdyby vás to zajímalo. Tak jsem si říkal, že to zkusím dneska odbušit na ní. Zatím se jeví příjemně. Dohmat ani vysoký, ani nízký, vyklápěcí packy na změnu náklonu. Zvuk slyšet jde, ale není příliš hlasitý (tady pozor – to, co dělá Ginny, je uším lahodící; ne všechny klávesnice ale mají zvuk takového typu). Navíc je bezdrátová, takže se mi na přeplněném stole neplantají další kabely. Doslova neplantají, musím s tím něco udělat – děkuju za připomenutí.

Jméno? Ne, to zatím nemá. Vlastně od Ginny jsem žádný kousek hardwaru nepojmenoval. Asi to je úplně odlišnou cenovou relací. Nebo tím, že prostě nejsou dostatečně chytré, nepřijde mi, že by měly osobnost. Zato Ginny teda rozhodně, a ještě na mě žárlí – a proto možná opakuje ty znaky. Musím si s ní o tom někdy promluvit. Nepojmenovaných věcí mám spoustu. Mobil jenom tak napůl, všechny se jmenují stejně. Vlastně jo, ten poděděný noťák jsem musel pojmenovat – přece se nebude jmenovat zelda-PC, nebo co mi to tam ta instalačka Ubuntu chtěla vlepit. Ano, mám v něm Ubuntu. Ne, nevím jak dlouho tam ještě vydrží. Ani za co ho eventuálně vyměním. Mint, Fedora, nebo možná čistý Debian. Těžko říct. Zatím ještě funguje, ale předtím nikdy dýl jak dva týdny nevydržel. Takže vlastně všechny důležité věci mají jména. Až na ty dvě kytary. A housle, ale ty už mám tak dlouho, že by mě něco mělo napadnout.

Dneska bylo pro změnu docela přijatelně, dokonce občas i pršelo. Po cestě pro klávesnici taktéž. Akorát teda nijak zvlášť – jen tak, abych si nemohl hrát s mobilem. Nakonec jsem se ale stejně zpotil jako dobytek – musím se nejspíš naučit chodit pomalu. Když já většinou když už vylezu, tak někam spěchám. Takže když výjimečně vyjdu ven a nespěchám, tak už pomalu chodit holt neumím. Je to prokletí, mít dlouhé nohy. Dobře, asi ne, za rychlost chůze mé nohy nemůžou.

Včera jsem se zmiňoval, že opravdu za to stojí jen příspěvky s podtitulem – pokud tenhle laťku nesplňuje, tak se omlouvám, ale když on se projednou nabízel úplně, ale úplně sám. Dneska to ze mě nějak padá. Na Brno opravdu nezvyklý úkaz. Možná se v tom vyžiju, a dokonce to i otaguju! (Teda oštítkuju.) To bude teprve puding.

Hodil bych k dobru zase nějakou na koleně zbastlenou pohádku, ale když já jsem zrovna dokoukal pilot Muže z vysokého zámku, a poznamenalo mě to tak hluboce, že by to tam nejspíš šlo poznat. A to nemůžu udělat ani P.K. Dickovi, ani tvůrcům seriálu. Tak to dneska radši zase polknu, a půjdu se mrknout na nějaké další tvoření. Howgh.

přidáno: Vzpomněl jsem si, o čem jsem chtěl pojednat včera, jak to navazovalo na předvčera. Tak aby těch relativních časových údajů nebylo málo, poznamenám si to na zítra.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.