poštvrté! 107

Tak jsem včera úspěšně vynechal. Mi to nějak uklouzlo, ale vzhledem k tomu, že jsem od probuzení do půlnoci neustále něco dělal, a tou dobou sebou pak praštil na postel a upadl do kómatu (téměř), jsem snad omluven. Jsem totiž byl zase v Ostravě, zase jsme dělali na plotě, zase od rána do večera. A večer jsme měli návštěvu, kterou pustit samotnou v jedenáct domů bylo proti srsti všem zúčastněným, takže jsem doprovázel, a pak si hrál cestou zpátky na rychle a zběsile na kole. Sedl jsem si na postel a čekal, než se vypotím a uschnu, u čehož jsem na chvíli taky usnul. Fakt to bylo náročné.

A dnešek začal taky hustě – byl jsem postaven před ne úplně triviální problém, který by bylo záhodno vyřešit co nejrychleji, a s co nejvíce uspokojujícím výsledkem. V klidu jsem nad ním strávil asi půl hodiny, než mé kofeinem podpořené soustředění rozbil na kousky… no ano, co jiného, než ŠlágrTV. Nevím, jestli už jsem to říkal, ale já proti té televizi, nebo hudbě veskrze nic nemám. Ve většině případů bych na radu „Nelíbí se ti to, přepni to.“ nezareagoval nijak podrážděně, a udělal bych to. V tomhle případě to prostě nejde. Jít do jiného pokoje nepomáhá, stěny nemají šířkou daleko k papíru. A venku není síť ani elektrická, ani ta s velkým S. (Nebo I.) Takže prostě smůla, musím o tom fňukat tady.

Minulý týden jsem myslím řešil kávový problém. Cestou do Ostravy k němu došlo taky, a cestou z Ostravy stejný bus, takže stejný problém. Ale jak jsem napsal do hodnocení – ale co, aspoň jsem se vyspal.

Co mě překvapilo příjemně (ať tu jenom nefňukám – ani mě už to nebaví) bylo, že jsem přešel z klimatizovaného do vlaku se stejnou výplatou. Což jsem dokonce pocítil i potřebu tweetnout – tak moc mě to vyzvedlo z míry. Ta taška, do které jsem se sbalil, a Adamovský kopec mé nadšení zase dost rychle utlumily. Naštěstí je cestou do kopce kde ve stínu zastavit… no, nakonec to prostě tak zlé nebylo.

Jako většina výše prezentovaných zlých věcí. Prostě to byly vtipné situace, po jejichž skončení jsem se necítil zrovna valně.

Prostě whine jak cyp, no.

Jedna odpověď na “poštvrté! 107”

  1. Ad Šlágr a jiné životdemolující kurevstva: zkus špunty do uší. Je to levné, oranžové, dá se s tím dělat skoro všechno a ještě člověk slyší vlastní dech. Mmmm, uklidňující. (A taky to říká „Fuck you“ takovým decentnějším a zároveň více naléhavým způsobem než sluchátka)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..