Tak jo, 23:59 to odpálím, nezájem kolik tu toho bude. Tak kdybych skončil uprostřed věty, víte proč.
Začínám na sobě asi pociťovat příznaky přepracování nebo co. Ráno jsem byl probuzen budíkem, ale poté, co mi došlo, že nemusím do práce, jsem si ještě pěkné dvě hodinky pospal. V sobotu, do práce. Koho by to kdy napadlo.
Budu asi muset omezit alkohol – na opici už jsem asi moc starý. Ta dnešní byla zasloužená. Ale rozchodil jsem to, tak nějak. Hlava sice pokoj nedala, ale žaludek si nakonec dal říct, tak jsem aspoň něco snědl. A večer naložil maso. Na zítra na oběd. Který si uvařím. Úplně sám.
Nejdůležitější event dneška byla ale zkouška. Původně jsme měli hrát s novým klávesákem a kytaristou – druhý jemnovaný ale žel bohům musel pracovně odcestovat, tak jsme si dali něco mezi obývákovou a opravdovou. Byla to radost, hrálo to samo. I když mi lehce falešně, občas. Ale to se poddá. Jsem řekl. Ještě teď se rozplývám, když na to myslím.
Rozečetl jsem novou knížku. Vždycky si z té knihovny nakonec nějakou odnesu. Teď je to Pád, napsal to R.J.Pineiro. Jsem těsně za začátkem, pomalu se to rýsuje, tak jsem zvědav, co s tím nápadem pan autor dokázal. Mám trochu obavu, že to bude překombinované, zatím to tak ale nevypadá. A nápad se seskokem mimo