poštvrté! 127

Vím, že poslední dobou ujíždím na lenosti a charakterizování dnů tweety, ale dnešek se asi fakt dá nejlíp vystihnout tímhle:

Pravdivý příběh. Nadšené poskakování a hlazení věcí ručníkem, roztápění topení, aby prodlužovačkám nebyla zima, klepání se radostí že mi možná konečně odejde komp, to všechno mi zabralo asi hodinu. Hodinu, kterou jsem mohl trávit něčím úplně zbytečným, jako psaním tohohle blábolu (takže by to pak nebyl blábol, bo bych měl čas nad tím pořádně přemýšlet) nebo… ne, všecko ostatní jsou doopravdy kraviny. Každopádně jestli jsem si minule myslel, že se obejdu bez malování, jenom s pomocí bílé pastelky nebo křídy, tentokrát to už asi neprojde. Nicméně prodlužovačka suchá a funguje, do kompu to nenateklo, knihy na stole (už přesunuty jinam) to taky neodnesly – a to byly přímo v cestě obsahu plného hrnku, včetně poslední trochy mlíka. Holt budu muset na nákup, no.

Klepu se ještě teď, jdu to zaspat.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.