Nestává se mi moc často, že bych byl vzhůru bezmála celý den. Dneska se mi to ale povedlo. To bylo tak.
Měl jsem totiž noční, od jedné do čtyř, ale protáhlo se to do pěti, z mnoha zlých důvodů. A plán byl jet ráno nebo večer do Pardubic. Když jsem teda v pět skončil, a nejlepší vlak jel v šest, proč toho nevyužít. Ve vlaku jsem, pravda, místy zalomil. Ale většinu jsem se držel vzhůru. Jako fakt. Dorazil jsem lehce před osmou, promotal se městem, a po deváté začal pracovat. Takže spánek někde okolo hoďky, asi. Den předtím čtyři hodiny.
V půli dne jsem byl vyslán pro oběd. Dostal jsem do ruky kartičku na MHD s peněženkou, abych nemusel kupovat jízdenky. Že prý cajk. Tak jsem samozřejmě potkal revizorky, a samozřejmě to cajk úplně nebylo. Flastr osm set při platbě do desíti dnů, a kartičku si nechali. Se ten oběd trochu prodražil, no. Ale byl dobrý, to zase jako jo.
Ke konci směny už jsem to pak lehce zalamoval, pravda. Ale dotáhl jsem to do konce, zahodil pracovní asset a zalomil, asi na dvacet minut. Prý jsem tak trochu chrápal. Kafe se to pokusilo spravit, ale moc mu to nešlo. Tak jsem sebou prsknul nejdřív do křesla, na přesun už jsem pak neměl sílu, další tak nějak půlhodinka spánku. Pak se okolo děly věci, tak jsem si říkal, že až se přesunou blíž, tak se přidám. A mezitím jsem to znova zalomil. Asi na dvě hoďky. A pak jsem byl fakt čerstvý a normálně fungoval.
Dokonce tak, že jsem si poprvé v životě doopravdy zamarmeládoval na housle – s klavírem. Byla to bžunda, a trochu mi to zvedlo sebevědomí. Možná nejsem až tak neschopný, a těch dvacet let (jakkoli přeušovaného) hraní jde aspoň trochu poznat. Bylo to boží.
Pak jsme se jali chystat jídlo, a u toho jsme řešili tvorbu, tak jsem nabral trochu motivace, trochu systému. Jsem zvědav, co z toho nakonec dokážu vymáčknout. (Ano, uvědomuju si, že to nepíšu poprvé. Mám těch možných systémů tolik, že si můžu vybírat. Tak to prostě udělám, a prostě se rozepíšu.)
Jsem vzhůru fakt dlouho, dohromady kolem tří a půl hodin spánku. Fakt se těším na postel, ale připadám si dost čerstvě a probuzeně, rozhodně víc, než poslední hodinu práce. Naštěstí se najde i taková aktivita, která se dá dobře zvládat i téměř bez mozku.
A teď si tu sedím, mám za krkem ovec, a je mi fajn. Trochu vedro, ale fajn.