jak může sledování pornografie v pracovní době zvednout produktivitu?

Tuto otázku si nepochybně položil aspoň jednou v životě úplně každý z nás. I kdyby to mělo být jenom proto, aby nakonec zavrtěl hlavou nad tím, jaká je to kravina. A já…

…já nemám ani krapet páru o tom, jestli to má nebo nemá jakýkoli vliv na produktivitu. Jsem vás sem chtěl jenom dostat – a vidíte, povedlo se. Zlé clickbait praktiky se pomalu probíjejí i do blogosféry osobních blitků. Očekávám lehké kamenování, obzvlášť pokud to s tímhle nadpisem budu šířit po Twitteru, ale co – s trochou štěstí nejhorší, co se komukoli stane, bude facepalm (vlastní, ne mně) a okamžité zavření tabu… TEĎ!

Tak, když nás náhody a nehody opustily, a nikdo už mě nechce zabít, můžu vesele pokračovat. Jak taky jinak, že. (Jen taková historka z natáčení – psát jsem toto poprvé začal 11. července 2017. Srovnání s aktuálním datem ukáže, jakou mám psací morálku. [Druhý level je, že text odtud po další zmíněné datum vznikal v noci na 11. února 2018. Dvě jedenáctky po sobě. Dalším datem jsem to rozbil, ale.]) Tak, po veselé historce z natáčení jste nepochybně veselí, a můžeme se na to vrhnout.

Protože od začátku psaní článku (nebo co to je) uběhl víc jak půlrok, překlopil se nám rok na další. Což znamená, že bych asi rád shrnul, co všecko se vloni událo nebo neudálo. Přestože jsem několikrát mluvil o svých aspiracích stát se členem Klubu 27, nakonec se tak nestalo, a já jsem zase o rok starší, takže teď už můžu v klidu dožít. Jakkoli černý to byl humor, ve svých čerstvých osmadvaceti jsem došel k názoru, že to vskutku byl jen humor, proto bych se rád omluvil všem, kterých jsem se opakováním tohoto tvrzení dotknul.

Asi to teda vezmu chronologicky. Během roku mi dotikaly hodinky, a protože jsem lemra líná, nebyl jsem schopný zajít s nima k hodináři, takže jsou stále v tomto stavu. Netikacím. Žel bohům nejsem v Brně, takže se nepodělím o časový údaj, na kterém jsou zastavené. A teď fakt popořadě. V zimě se nic zvláštního nestalo, nebo si to aspoň nepamatuju. Z kraje jara jsme v práci přešli na směnný systém (já a pár dalších jedinců v týmu), což jednak oživilo pomalu nastupující stereotyp, druhak tak nějak pocitově zrychlilo ubíhání času.

A pak přišlo léto a začaly se dít věci. Nejdříve jsem vybral a úspěšně zakoupil byt. Tímto bych chtěl poděkovat všem zúčastněným, stalo se tak v relativně rekordním čase, na přelomu srpna a září jsem se již stěhoval. V průběhu října jsem změnil trvalé bydliště, v prosinci (nutno podotknout, že dost na poslední chvíli) zaplatil daň z nabytí nemovitosti, a těsně před koncem ledna se zapsal k dani z nemovitosti. Věděl jsem, že daní není málo, ale že jich bude tím víc, čím budu starší, to mě nenapadlo. Nicméně zvládl jsem to, zpátky do léta.

Velmi, ale velmi nečekaně jsem se projel na koncert. Totiž na Ostravu v plamenech. Plánoval jsem výlet, peníze i čas na to být měly. Nicméně na poslední chvíli přistála práce nejen mi, ale i mnou zaučovanému nováčkovi, takže jsem zpanikařil, a lístek nezakoupil. Když ale ráno toho dne napsala Link (to jméno si zapamatujte) na svou zeď, že hledá doprovod na fesťák výměnou za jídlo, vzal jsem to jako znamení. A zároveň jako možnost znovunavázat kontakt přetržený během rybího absolutismu. A tak jsem starost o nováčka od určité hodiny předal kolegovi (který si tohle asi nikdy nepřečte, ale dík moc, Vláďo – za všecko vlastně můžeš ty), skočil na bus 14.30 z Brna do Ostravy, a dorazil na jednu z těch možná zajímavých, nicméně fakt špatně nazvučených kapel, které hrály před důvodem, proč jsem tam jel – tedy Arch Enemy.

(Jak jsem mluvil o těch datech: Aktuálně je noc na 9. března, to jen tak pro pořádek. Rok se zatím ještě nezměnil.)

AE hráli skvěle, půlku koncertu mi běhal po zádech mráz, druhou jsem byl naštvaný na nezapojené publikum. Možná jsem byl ale jen moc daleko od akce, kdo ví. (Přece jen už jsem starší člověk a na kotel už úplně nemám.) A dvě písničky před koncem jsem zdrhal, i tak jsem se musel o místo v jednovozové tramvaji (v Ostravě jezdí tramvaje! skandál!) málem prát. Ale domů to krásně navazovalo, na ranní směnu jsem se i trochu vyspal. Kam se hrabu na Link, která na začátku odpoledne tvrdila „Dneska nepiju, mám antibiotika.“ a v průběhu po vypití svého cideru ještě upíjela můj, než jsem donesl další. Domů došla v klobouku Strongbow, který byl za… těžko už říct kolik vypitých ciderů.

To odpoledne bylo důležité nejen mým prvním viděním Arch Enemy naživo (kolují zvěsti, že byli na Masters of Rock, kde jsem byl taky, ale tou dobou jsem byl na trochu jinou odnož metalu, takže jestli jsem je viděl, rozhodně si je nepamatuju). Důležité bylo taky proto, že z Link vypadlo, že se chystá na Brutal Assault, a úplně sama. Já samozřejmě hned zkontroloval překrývání se směnami a viděl tam víceméně volno (den a půl dovolené to nakonec byl), což jsem jí také řekl. Nakonec jsem se rozhoupal jet taky asi dvě hodiny poté, co se uzavřel oficiální prodej lístků. Naštěstí vše dobře dopadlo, já jsem lupen sehnal za víceméně odpovídající cenu, a jeli jsme.

Brutal Assault se mi úplně rozepisovat nechce, nicméně v té době jsme tam jeli stále ještě jako kamarádi, a podle toho jsme se i chovali. A byl to nářez. Klíčová slova výpravy: Absinthová limonáda, bouřka jako prase, Arkona, Eluveitie, wafle, Wintersun, kupa merche, Hatebreed, zasraní Poláci, zarostlý nehet na palci, odpoledne v cuklích. Je téměř jisté, že jsem na něco zapomněl, a bude mi to nepochybně právem vyčteno, ale snažit se nezapsat nic, a přitom podtrhnout všechno, to není žádná sranda. Cestou domů jsme měli skoro celý den v Pardubicích, tak jsme zašli na snídani do McD a do kina na Já, padouch 3 a prošli jsme si (zvenku) ten jejich zámek. Já pak Link posadil do vlaku a zašel na návštěvu a kafe, poněvadž mi vlak jel později. Nepodstatné. Pokud to chcete v kostce: Představte si dva lidi v tričku s pentagramem (festivalové, jedno černé, druhé šedé), jak si kupují kelímek s jednorožcem (plný pití) a dva lístky na Já, padouch 3.

Mezi Brutalem a začátkem října se seběhla další kupa věcí. Mimo jiné se s Link rozešel přítel, našla si nějakého Zeldu, já jsem se stěhoval ze starého do vlastního. A hlavně rychle rychle, protože prvního jsme s bráchou odlétali do Tuniska na dovolenou. Což jsme den před odletem samozřejmě pořádně oslavili. Za stěhování patří díky Gogymu, který to celé odvozil a odnosil, a Márovi, který taky nosil. Naštěstí jsem byl pořád ještě v nomádském módu, takže toho zas tak moc nebylo. No a v Tunisku jsem pochopil, co lidi vidí na těch dovolených. Je uvolňující, když jediná věc, kterou si musíte hlídat, jsou časy jídel. Přečetl jsem dvě a půl knihy, chytl trochu bronzu, vypil litry gin-toniku a piva (které překvapivě nebylo vůbec špatné, lepší než jakékoli [větší] slovenské pivo, řekl bych) a nevyšel jsem přitom z areálu hotelu, dokud nebyl čas odjet. A ano, moře je slané. První den jsem to otestoval schválně, další dny při plování na zádech ne úplně dobrovolně.

Po návratu se vše neslo v dokončování zařizování, proběhla naprosto boží kolaudace (děkuju všem zúčastněným, kteří se dočetli až sem), afterparty trochu pokažená nemalým množstvím horké vody na nesprávném místě, ale stejně boží. V říjnu jsem akorát včas před volbama do PS PČR změnil trvalé bydliště (takže ano, podle občanky jsem Brňák), v listopadu… byl listopad. V prosinci byly Vánoce, dva svátky jsem pracoval a těsně před koncem roku platil daň z nabytí nemovitosti. Oslavil jsem taky dva roky u stávajícího zaměstnavatele, taky nějaké narozeniny…

Vím, je to nesouvislý blábol, který zrychluje a zpomaluje (a po přečtění po sobě jsem zjistil, že se i opakuje, což je nevýhoda psaní textu na etapy). Ale když já chtěl říct všecko důležité, ale nic moc detailně, a zároveň to konečně dopsat a prolomit tak kletbu ticha. A taky se pochlubit novou přítelkyní, která snad už zůstane po mém boku, tím, že jsem Krňák, tím, že bydlím ve vlastním. A hlavně tím singlem, co jsme v létě natočili, a já o něm zatím neřekl ani slovo! bandzone.cz/ertha a song se jmenuje Pilgrim. Moje jsou housle a growl, plus sbory (kde mě nemáte možnost sluchem izolovat). Ještě se jím tu pochlubím jednou, až bude na YouTube. A taky se pomalu ale jistě zase rozehráváme, letos se určitě dočkáte minimálně jednoho vystoupení (které už je potvrzené – zahajujeme Folk Metal Fest v Tišnově), v plánu je jich ovšem mnohem víc.

Určitě jsem něco vynechal. Mrzí mě to. Ale bylo by to delší a nudnější. Už tak to po sobě nepřečtu ani já. Kdo se dočetl až sem, dejte mi komentář, ať vím, kolik lidí jsem připravil o drahocenný čas. A kolik lidí mi leze na blog, aniž bych na příspěvek někde upozornil (možná později na Twitteru). Což asi začnu zase dělat, pokud se zase rozepíšu. Což je v plánu. Jako vždycky.

Ou jé.

Jedna odpověď na “jak může sledování pornografie v pracovní době zvednout produktivitu?”

  1. Vědci spočítali, že při pohledu na ženská ňadra, vzrůstá mužská produktivita přibližně o 5% po dobu deseti minut. Takže se vyplatí si občas během šichty pustit péčko.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.