poštvrté! 016

Zase na cestě, zase do Ostravy, zase žlutým busem. Dneska dokonce ve stylu Fun&Relax! Akorát tady sedím a čtu Kotletu, protože filmy, které mě zajímají, už jsem viděl. Ale co, Fuň posílejte klidně častějc! Akorát blog se rozhodl nespolupracovat, takže to tady smolím do texťáku a upřímně doufám, že až se dostanu domů, nezapomenu na to, že už jsem to jednou napsal, a nebudu se třeba snažit o stejný počin znovu. Na druhou stranu, i kdyby…

Zas mi došly slova sotva jsem začal. A to jsem je měl i nachystané. Ale ne zapsané, to je ta chyba. Životní chyba, jen co je pravda. Frýdek! Nebo Místek. Ale vážně – jak se to sakra pozná? Už to řeším… no, od té doby, co jsem se dozvěděl, že to někdo i řeší. (Už vím, co jsem chtěl – ještěže mám v noťáku SSD. České cesty by mi obyčejný disk asi odvařily. Teď se to může klepat jak chce, jupí!) A už stojíme. To znamená, že za chvíli zase pojedeme, a to zase znamená, že už tam budem, takže bych měl pomalu balit! A to jsem zrovna začal. No jo, než člověk zavrhne online nástroje a uchýlí se k něčemu tak zastaralému jako textový prohlížeč a textové soubory, holt to chvíli trvá, no. A pak taky ten Kotleta, že. A, tak asi zatím cajk – objeli jsme budovu AN Frýdek-Místek a nabíráme lidi, takže můžu ještě chvilku popisovat aktuální situaci a sbírat slova! Kvóta je přece jen kvóta, no ne?

Sním sen. O tom, že informační hodnota třistapětašedesátky vzroste. I když vlastně… proč by to měla dělat? Třeba je jí takhle dobře? Musím se s ní o tom někdy pobavit. Ale asi to nechám na jindy, ať mám co psát i zítra, třeba! Tomu říkám plán. A tímto to definitivně vzdávají i lidi, kteří se mi rozhodli dát ještě jednu šanci.

A přesně to jsem chtěl! Teď, když se konečně oddělilo zrno od plev, a píšu pravděpodobně sám pro sebe, můžu se teprve rozjet. Teda mohl bych, kdyby právě nepřišel ten moment, kdy musím balit noťák. Omlouvám se vám, milá zrna, ale vážně to budu muset odložit, nebo co…

poštvrté! 015

Tak to bylo teda jakože těsně. A je fajn, když u toho psaní svítí klávesnice do ksichtu. To Ginny neumí, pravda. Zato hezky klape. I když občas víckrát, než člověk mačká, ale co, se stane.

Dneska jsem fakt chtěl vynahrazovat. Nějak to holt nevyšlo, no. Zato jsem si provětral hlavu i tělo, tělo i hlavu. Takže za mě buďte rádi, a já mezitím půjdu spát. To je fér obchod, no ne?

poštvrté! 014 : puding!

Dneska se mi fakt divná věc vůbec nestala. Zato jsem odpracoval pár hodin, a odpočinkoval zbytek. Je přece neděle, ne? Jakože „nedělej“? Tak jsem si to rozdělil na dvě půlky a dělal i nedělal.

Vtipné pracovní komplikace přebilo ještě vtipnější odpoledne a večer, za což všem zúčastněným ze srdce děkuju. Plácnul bych něco o pudingu, ale bojím se, protože kdykoli může zaútočit orel. (A úplně jsem zapomněl, že by ten orel taky mohl být třeba ojoják.)

Odbývání, pravda, asi stačilo, ale když ze mě aby něco kloudného tahali navijákem. No vážně, nějak jsem poslední dobou poztrácel slova. Mám k tomu asi celkem dobrý důvod, nicméně… Jo, tady jdou vidět poztrácená slova v akci. A to už pátý den nesplňuju kvótu! Ostuda.

poštvrté! 013

Vracím se zpět ke „Dneska fakt ne.“ Snad už naposledy. I když počkat, možná se nějaká slova… ne. Takže dneska zase tweet. Již brzy vše osvětlím. Možná.

poštvrté! 012

Už jsem vám říkal, že se strašně rád vozím? Jako fakt. Čím dál jedu, tím líp. Je mi jedno, jestli autobusem, vlakem, nebo autem. Prostě mě to baví. Ani z okna nemusím koukat, stačí číst si a poslouchat, jedním uchem zvuky cesty, druhé mít ucpané filtrem reality. To já jen tak.

Taky jsem si ověřil, že naše pracovní VPN má nějaký problém s O2 – ani doma, ani na dvou dalších místech mi nefunguje tak, jak by měla. Nemám tušení proč, ale tím pádem homeoffice kdekoli, kde jsou internety od tohohle poskytovatele padá. Tak kdybyste mě chtěli pozvat na návštěvu a vidět mě při práci, nesmíte mít připojení poskytované výše zmíněnýma.

A hele, Hranice. Tudy už jsem vlakem jó dlouho nejel. A vůbec, dneska jedu poprvé žlutým vlakem, pěkné. Ale ve vlaku se dobře usíná, a to já tak úplně nechcu, abych pravdu řekl. Tak už jen pár chvil a jsem v Ostravě. Ou jé.

A malý update – zjistil jsem, že neumím počítat. Ne jeden, ale hned dva příspěvky měly stejné číslo. Jsem nějak mimo. Teď už by to mělo být cajk, a možná se to ani nebude opakovat.