Rubrika: 365.3

Jsem tak nějak uklouz. A jako vždycky bych mohl přísahat, že jsem to psal. No vážně. Ale holt asi nepsal, no.

Objevil jsem fakt zajímavou věc, když jsem se hrabal Hřbitovem – trochu z nostalgie, a trochu abych zjistil, jestli náhodou neobjevím nějakou fakt zajímavou věc. Však si počtěte, a řekněte, co si o tom myslíte. Snesu to. Možná. Tady to je.

Dnešek je rovněž dnem nezvyku. Jsem si na něco zvyk, a teď jsem to musel přerušit, ergo nezvyk. Chtěl jsem to zapít rumem s kolou, abych jakože aspoň teda usnul, ale nakonec bude muset stačit kola s rumem. A spálená pizza. A buráky na dojezd. Tak schválně jak brzo zítra vstanu.

Jak jsem onehdá říkal, že jsem byl poprvé za život tak moc a tak mile překvapen… stalo se to znova. A bylo to mnohem hustější. Více již brzy ve vašich kinech.

Jsem měl zas naplánovanou ságodlouhou sáhu o tom, jak strašně moc nevím o čem vám tu dneska psát, když všechno okolo je poslední dobou tak přísně tajné, ale nějak to nevyšlo – nějak nevím ani jak psát o tom, že nevím o čem psát. Tak co už, no. Hlavně všichni přijďte – 21.11. v Brně a 22.11. v Ostravě. Kdo nepřijde, dostane růžový puntík.

Je fajn, když den uteče tak rychle a příjemně, že nejenže nestihnete napsat blag, ale ke všemu máte i novou peřinu plus povlečení. Snad to dneska uteče taky tak rychle, i když to bude krapet složitější a méně husté.

Dnešní noc jakoby neexistovala, alespoň co se spánku týče. Na druhou stranu jsem mladý, krásný, odolný a vůbec hustý jedinec tohoto druhu, takže cajk. Nic, co by svačina (maso!) a Monster nedokázali spravit. Jinými slovy jsem stále nakažený optimismem a náladou více než dobrou. Ou jé.

Pak si v práci řekli, že když dělají bordel lidi, je to málo, a tak nám od rána dělají okolo vchodu bordel kopáči. Ale co už, že. Vyměním hlavu. zánovní, lehce bolavá. Nechci od vás piercovanou – s tím si pohraju sám.

 

 

Právě jsem viděl v šalině bílého králíka. Obrovského, děsivého. Periferním viděním. Když jsem se tam podíval přímo, nebyl tam, ale při pohledu bokem opět šel vidět. Děsivé.

Taky jsem dneska byl na výletě, zahrál si na housle, viděl půlku druhých Gamers [doporučuje jedna z jedné princezny], dobíhal skoro všechny dopravní prostředky vyjma lodi, letadla, helikoptéry, auta, autobusu, trolejbusu, lanovky, koloběžky, motorky… a všech ostatních, na které jsem zapomněl – dobíhal jsem tedy pouze šalinu a vlak, zato opakovaně.

A začlo pršet, jenže tentokrát to není má vina, bo vlasy jsem si nemyl. Tak. Můžete za to konečně někdo jiný.

 

„Jo, mám blog. Se tam snažím o takovou věc, kterou ale stejně nikdo nečte. Ale snažit se můžu.“ — Zelda o Porodnici

Stejně si myslím, že by mi to slušelo. A zase jednou dojedu lehce pozdě. Co se dá dělat – vstávání a odcházení je prostě zlo. Naopak přicházení a usínání… no když naopak, tak zlo není, že. Ach jo, s váma je dneska taky řeč, jen co je pravda.

Na něco jsem zapomněl. Kdybych tak věděl na co. Kdybyste věděli na co, dejte vědět mi, ať to vím. A kdybyste zjistili proč mám modřinu na hrudi, tak dejte vědět taky. Howgh.