#1.095

Jsem toho stihl za odpoledne víc než za ráno. Protože ráno jsem dospával včerejší pití. A že toho bylo…

Směna dneska utekla, posměna ne tak rychle, ale i tak bylo čtvrt na jedenáct dřív, než jsem stihl mrknout. Tak jsme se svezli rozjezdem, doma jsem pak udělal úkol (protože dělat úkoly na poslední chvíli je cool a adrenalinové), dal si kafe, podíval se na to, jak Polt postoupil ze skupiny (WCS America, Ro16) a teď jdu konečně spát, protože vstávám na ráno. Stejně jako spolupracovnice, co se mnou byla odpoledne. Prostě výborný systém.

Jo, a taška za kačku stojí v Albertu kačku devadesát, takže kdo mi řekne “kabelu za kačku devadesát”, udělá mi radost, bo všichni říkají “kabelu za dvě” nebo “tu tenkou kabelu”. Nakupování je exaktní věda!

#1.088

Další den volna je za mnou. Pětihodinovou prokrastinaci následovalo dokončení úkolu, návštěva Tesca pro věci pro Teema a údržbu sebe a brečení nad samotou a nevlastněním The Elder Scrolls Online.
Kolem a kolem úplně obyčejná neděle. S trochou toho vindaloo.

#1.081

Dneska se nic nestalo. Vůbec nic. Odpočinul jsem si, to jo. Ale jinak byl dnešek úplně zbytečný. Oproti včerejšku jako by se nestal. A teď hurá do postele s radostnýma vyhlídkama ranní směny.

#1.074

Z dnešního průzkumu vyplývá, že jsou lidi v neděli normálnější, než v sobotu – krom toho, že až moc z nich tráví čas v obchodě.
Taky z něj vyplynulo, že pro brzký odchod domů je lepší přenechat fejsování a úklid zkušenějším, a sám pípat jako o život. Dneska rychle, i když na včerejšek to nemá, no. A třetí věc je, že stačí říct někomu normálnímu, a on ty směny krásně poškrtá. Schválně, co se stane zítra.

A Ginny pořád strašně hezky klape. Doporučuju. Všichni si hned zítra pořiďte Razer BlackWidow Tournament Edition.

#1.067

Asi začnu mít rád pracovní neděle – ti lidi jsou normálně nějací přívětivější nebo co. A to i když vracíte ve dvoukorunách, protože větší prostě nemáte.

Jinak se toho vlastně moc nestalo, krom toho, že jsem byl psychicky připraven vstávat na osm a změnili mi to na sedm. Ale co. O hodinu dýl – o hodinu víc ve výplatě.

#1.059 & #1.060

To byly panečku dva dny. Včera jsem vstával dříve, než normálně když nemusím, abych mohl cvičit. To jsem také udělal, nějakou tu dobu jsem to dělal. Pak jsem vyrazil přes Červený pult ke Grandu, odkud jsme měli jet do Cajzlhradu. Nejdřív to vypadalo, že vůbec nepojedeme, protože žlutý bus se zaseknul pravděpodobně, slovy Eyraha: “někde v těch bažinách okolo Bratislavy”. Nakonec přijel jen o asi dvacet minut pozdě, takže jsme vyjížděli s pětadvacetiminutovým zpožděním. Ty Fun&Relax busy jsou vážně Fun – hlavně dokud mají v nabídce Sucker Punch. A Gangster Squad, ale to až cestou zpátky. Po cestě do Cajzlu jsme (pan řidič) zpoždění stáhli na slabou čtvrthodinku při příjezdu. Tak jsme vytáhli ze zavazadlového ty kravsky těžké klávesy a basovku, a vyrazili jsme směr klub. Spíš směr šalina (tramvaj, sorry) do klubu. Ke klubu. Cokoli.

Tam jsme si dali jedno skoropivo (desítka, notak) a čekali na začátek. Z kapel jsem toho moc neviděl, krom dvou písniček od Erthy jsem totiž měl pořád co dělat. Vybírat vstupné, kupříkladu, kde se uplatnila má praxe v oboru práce s penězi a žebráním a kombinováním drobných. Pak konzert a po něm seznamování se členy, víceméně. Protože na zkoušce moc času nebylo. Jo, a obdivování úžasného, krásného a hlavně přechutného dortu Ereisky pro Grega a Petra. (Dneska používám nějak moc jmen. Hm.)

Celý večer završila (a zároveň dnešek započala) vycházka Cajzlem odkudsi na Florenc, která zabrala pár chvil, protáhla nohy, unavila tělo a uvolnila mysl. Nádherným způsobem. A zpátky zase Fuň (říká Ereis), kde jsem si pustil zmiňovanou Gangster Squad, u které jsem úspěšně usnul. Tentokrát jsem neztratil ani sluchátka, ani obal.

Do Brna jsme dorazili s tak blbým zpožděním, že nebylo moc velké, zato dostatečně dlouhé, aby manželé z Městapoblížbrna nestihli vlak, který jezdí jednou za hodinu. Tak jsem je s těžkým srdcem nechal jejich osudu a vyrazil domů – částečně po svých, na České jsem rovnou chytnul čtyřku. Domů jsem došel po půl sedmé a postel jsem tak rád už dlouho neviděl.

Vzbudil jsem se v nějaké tři s bacilem na zádech, tak sedím, léčím se a sleduju. Produktivní dvojden jak má být!

#1.053

Dnešek byl velmi slunečný. A dlouhý! Vstával jsem asi tři hodiny, přesto stihl více věcí, než včera. Třeba naštvat pár lidí, lehce se nachladit anebo udělat téměř nepoživatelné rybí prsty s rýží – bez možnosti záchrany tatarkou. Taky jsem sem málem zapomněl napsat. Ale všechno dobře dopadlo a nepochybně se v dobré obrátí – i kdyby až za nějakých devět řad Zeldovy 365 aka Deníků princezny s bradkou. Už nějakou dobu mám spát, tak asi směle do toho, nebo co.

#1.046

Tak jsem zase doma. Včerejší představa už tu není, nic zajímavého se dneska nestalo. Ach jo, o čem tak psát?

Během pokladnění jsem zase měl milion chytrostí, ale zmizely, protože jsem si je nezapsal. Prostě… dobrou noc?

Zítra poběžím maraton Brno -> Ostrava -> Brno, tak schválně jak to zvládnu, ou jé. Držte mi palce?

#1.039

Tak dnešek se nese v duchu mého pokusu. Zkusím být pilný pracující student (protože jsem moc pilný nebyl a už není kdy jindy) a budu se učit skrz noc mezi dvěma směnama. Tak kdybyste mě našli se někde válet, víte čím to je. Spravíte mě vlitím kafe mezi rty. Ale ať nepálí.

Hezky se vyspěte, já si ještě chvíli počkám. A vůbec, nezdržujte mě, musím se učit.

#1.032

Tolik věcí se dneska stalo, nevím ze kterého konce začít. Tak se budu řídit radou úžasného Edwarda Kenwaye: “Start from the start, mate.”

Klouzačka v Brně je byla legendární, hlavně cestou z Topasu – to se sice stalo i včera, ale ve stavu, ve kterém jsem byl, jsem o tom nějak nebyl schopný o tom pojednat.

Ráno (v deset) přijeli rodičové, a klouzali se s námi. Dovybavili nám byt o nezbytnost zvanou Lux a mikrovlnka, přivezli obraz, knihovničky, prostě bájo. A skládat to IKEA puzzle byla taky srandel. Pak jsme jeli na oběd, který jsem nesnědl, protože nervy.

V práci byl den blbec, sralo se všechno. Prostě SNAFU.

Hm, tak toho zas tak moc nebylo. Anebo jsem ucamranější než camrál. Dobrou noc, bando.