poštvrté! 159

Jak se mám? Právě si užívám, že mám sinead, protože po drop jsem zrovna chtěl trochu víc věcí, než obvykle, a chudinka se zasekla v takovém stavu, že neví, jestli reaguje, nebo ne. Kurzor se hýbe, ale nic dalšího se neděje. Tak jí dávám chvilku na rozmyšlenou, a vás jdu obšťastnit svým psaním na sinead. (Pro představu – když drop ještě reagovala, trvalo jí minutu, než se stalo, co jsem chtěl. (Změna okna, hlavně.) A teď má hodiny zaseknuté na čase před osmi minutama. Ale kurzor se pořád hýbe. Asi by jí prospěla nějaká ta RAMka navíc. Co už.)

A jak je teď ta potvůrka zaseknutá, tak já jsem taky. Nedokážu se soustředit na nic jiného, než na její odseknutí s co nejméně zlým dopadem. To mám za to, že jsem se naivně pokoušel otevřít dvě persony v prohlížeči najednou. Nikdy více.

Dneska se zase nic moc zvláštního… Asi vážně začnu meditovat, momentálně se mě snaží naštvat ale úplně všechno. Ve třičtvrtě na deset, všechno.

Kašlu na to.

poštvrté! 158

No jistě, zase vynechal. To je ale záporák. Přišel bych s nějakou obhajobou, ale to už je trapas tak jako tak, tak co bych se namáhal, žejo. Ale byli jsme na výletě u babičky, což bylo náročné jak mentálně, tak fyzicky, takže jsem to prostě po návratu nedal a zalomil.

Vždycky, když odněkud odjíždím, přemýšlím nad tím, co jsem zapomněl. „Nabíječky, telefon, peněženka, klíče, všecko mám. Cajk,“ říkal jsem si při dnešním odjezdu. Prdlajz cajk, housle bych nechal v Ostravě. Naštěstí šla máma na zastávku se mnou, a vyšli jsme s dostatečnou časovou rezervou, navíc mi vzala batoh, takže jsem se stihl pro nástroj vrátit. Všechno dobře dopadlo. Alespoň zatím. Cestou na zkoušku jsem zjistil, že na konci listopadu hrajou v Brně Skillet. Říkal jsem si „Pecka! Na Rock for People jsem nejel, tak si je nenechám ujít aspoň samotné.“ Ani prd. Vyprodáno. Příště musím takové věci zjišťovat, ne zakopávat o ně.

I dneska jsem nějaký mrtvý, ten důvod, proč jsem tak vypsaný… ten způsobil, že jsem stejně vypsaný jako vždycky, ale tentokrát mám z toho ke všemu depku, protože jsem nesplnil kvótu, a včera jsem jej vypustil, stejně jako blag.

Jdu se stydět někam do kouta. A zítra tady, znova. Z kyselého Brna, zase, znova. Já tu záhadu odhalím, však uvidíte. Jsem řekl.

poštvrté! 157

Jsem poslední dobou nějaký vypsaný. Až se přiznám k tomu proč, tak asi pochopíte. Ale není to výmluva, pravda.

Dneska jsem jel do Ostravy vlakem, po více než dvou letech, a před tím to taky bylo nějakou dobu. Vzdal jsem to z několika důvodů, jako třeba to, že jsem byl de facto magnet na výluky – pokaždé když jsem jel do Ostravy, tak nějaká byla. Taky se mi pohodlněji cestuje z ÚANu, než z Hlavního nádraží. Už vůbec nehledě na to, že se rád vozím, takže delší doba cesty je pro mě spíš plus, a taky to, že kafe. Vlak mě, pravda, vyšel levněji. O nějakých šest korun. Čtyři rohlíky. Které stejně nejím. Nebo teda nekupuju, to je přesnější.

Já fakt nemůžu. Tak taky nemožte. Dobrou.

poštvrté! 156

Jako není venku úplně teplo, no. Vím to z první ruky, věřte mi. Anebo třeba proto, že jsem jedi.

poštvrté! 155

Když ono se toho vážně okolo moc neděje, zvlášť když okolo znamená „doma, okolo mé židle“. Snad kromě… když já nevím, jak moc se tím chci chlubit. Asi si to schovám, jestli mi to vydrží. Teda samozřejmě, že mi to vydrží, ale. Chápete.

Na sinead se fakt příjemně píše. A ten čistý Debian je fajn věc, už mi funguje asi půlka věcí, které chci, aby fungovaly. Je fajn mít na takovou věc čas, narazit na problém, zagooglit, vyřešit. Používám lxde, které sice není tak eye-candy jako ostatní správci plochy (desktop environment, já prostě nevím jak líp to přeložit, a na googlení jsem po celém dni líný), zato je mrtě nastavitelné, a mnohem rychlejší. Vlastně mi to k Debianu celkem sedí. A co nefunguje, to se dá rychle a jednoduše opravit nebo nastavit. Protože nejsem jediný na světě, kdo to používá, ani první, kdo má ten problém. Ke štěstí už mi vlastně chybí jenom hdaps, ale to počká do pátku, do té doby asi moc cestovat stejně nebudu. Jo ona je dneska středa! No, stejně.

Blemc. Dneska to nějak nejde, jsem nějaký vypsaný. Chtělo by to téma. Ale spíš vás asi přestanu. Páčko.

poštvrté! 154

No jo, říkal jsem si, že až budu mít noťák, budu konečně moct psát. Když ono to není tak jednoduché, přece jenom mám pod stolem herní komp, a ten Mass Effect se sám neodehraje. Na druhou stranu už jsem u třetího dílu. Musím to stihnout, než vyjde na jaře ME: Andromeda. A pak bych měl asi dohrát toho Zaklínače, taky jsem dostal slinu na trilogii Dragon Age, a už jsem dlouho neprojel komplet Assassin’s Creed. Vidíte, jak těžký mám život?

Na druhou stranu je čas na NaNoWriMo, tak bych to mohl zkusit. I když jsem teda dnešek vynechal, protože mi to myslí pekelně pomalu, takže mi trochu stoupá povinný denní průměr. Tak schválně, jestli těch 50.000 slov dám. A vůbec, žádné takové. Uvidíme za měsíc, o čem budou. Tak.

Jinak se opět nic zvláštního nestalo, a navíc je už po jedenácté, takže…

poštvrté! 153

Trochu mi to „žádné displeje po jedenácté“ pravidlo dneska ujelo, no. Ale jinak se mi celkem dařilo ho dodržovat, vážně. Když já jsem po dlouhé době zapnul Division, kde mi překopali obtížnosti, tak jsem zjišťoval co a jak a proč a kde a s kým.

A pak jsem zapnul blag a zjistil jsem, že WordPress od další verze odstraňuje z editoru tlačítko na zarovnání do bloku. Jediné, které používám. Tak jsem to dneska cvičně napsal bez něj. Nevím, jestli k tomu mají nějaký důvod. Centrovaný text bych pochopil spíše. Co už, budu si muset zvyknout. Nebo to psát ručně do html. Nebo se naučit klávesovou zkratku, která prý existuje, ale já ji neznám.

Nějak mě to rozhodilo, dost solidně. Jdu radši provádět předspací aktivity. Mějte se fajn. Nebo… mějte se jak chcete, to bude lepší.

poštvrté! 152

Stydím se – povedlo se mi vynechat dvakrát v celkem krátkém časovém rozestupu. Měl jsem k tomu semi-dobrý důvod. Včera jsem se totiž vůbec nezastavil – sotva jsem vstal a vypil kafe, byl nařízen zrychlený přesun na místo oslavy. Někdo Halloween, já Samhain. No, a tam se chystalo, chystalo a chystalo, a pak se slavilo, slavilo a slavilo. A pak bylo třičtvrtě na tři ráno (poprvé), tak jsme to zabalili. Fakt nebylo kdy.

Byla to fakt vostrá oslava – ne množstvím alkoholu, nýbrž množstvím aktivit. Večeru dominovalo Bang!, ukrojilo ho to větší část. Bylo nás sedm – toho jsme prostě museli vužít. A že to panečku byly hry. Jeno pořád nevím, jak mě v mé renegádské hře vyhmátli. (A myslím, že jsem s tím otravoval celkem dost, a skoro všechny.) Jinak jsme ale i jednu dýni vydlabali a vyřezali, popili, Černé historky si zahráli, nikdo se nepobil ani nepoblil, a dokonce jsme viděli fakt prťavého jednorožce, který byl fakt puding.

Dneska se vlastně asi nic zvláštního nestalo, krom cesty z Pardubic do Brna a pak na zkoušku, která se dneska fakt povedla. Jakože moc.

A teď jsem si, obávám se, přesolil rýži. Že já jsem se radši nerozhodl večeřet popcorn, nebo nějakou podobnou nevečeři.

poštvrté! 151

Tak jak jsem měl včera radost z plného dne, tak jsem ho dneska polovinu prospal. V osm zazvonil budík, tak jsem mu řekl, ať ještě chvilku počká, ale hlídat že mě nemusí. Tak chvilku počkal a nehlídal mě. A já jsem vstal v jednu – a to nehoukat někde v dáli sanitka, tak možná spím doteď. Asi jsem ten spánek ale fakt potřeboval.

Snažil jsem se, aby se mnou spolupracoval Attila, dal jsem mu mnoho pokusů i času, ale sinead se s ním prostě odmítá bavit. Nebo on s ní. Takže z toho sešlo, jinde než na aoife si ho nezahraju. Smolík.

Jinak se vlastně asi nic zvláštního nestalo – za těch deset hodin vzhůru možná ani nemělo kdy. Ale tak je to občas správně, dneska z toho mám vskutku fajn pocit. A asi jsem se zamiloval do podložky pod noťák – jednu takovou si musím taky pořídit. Ale ne tu z IKEA, ta mi moc nevyhovovala. Tadytahle je pěkně nakloněná, vespod akorát měkká, ale pořád dost tvrdá, má na sobě pár pogumovaných míst, takže to neklouže… prostě super.

Blemc.

poštvrté! 150 : plný den

Nestává se mi moc často, že bych byl vzhůru bezmála celý den. Dneska se mi to ale povedlo. To bylo tak.

Měl jsem totiž noční, od jedné do čtyř, ale protáhlo se to do pěti, z mnoha zlých důvodů. A plán byl jet ráno nebo večer do Pardubic. Když jsem teda v pět skončil, a nejlepší vlak jel v šest, proč toho nevyužít. Ve vlaku jsem, pravda, místy zalomil. Ale většinu jsem se držel vzhůru. Jako fakt. Dorazil jsem lehce před osmou, promotal se městem, a po deváté začal pracovat. Takže spánek někde okolo hoďky, asi. Den předtím čtyři hodiny.

V půli dne jsem byl vyslán pro oběd. Dostal jsem do ruky kartičku na MHD s peněženkou, abych nemusel kupovat jízdenky. Že prý cajk. Tak jsem samozřejmě potkal revizorky, a samozřejmě to cajk úplně nebylo. Flastr osm set při platbě do desíti dnů, a kartičku si nechali. Se ten oběd trochu prodražil, no. Ale byl dobrý, to zase jako jo.

Ke konci směny už jsem to pak lehce zalamoval, pravda. Ale dotáhl jsem to do konce, zahodil pracovní asset a zalomil, asi na dvacet minut. Prý jsem tak trochu chrápal. Kafe se to pokusilo spravit, ale moc mu to nešlo. Tak jsem sebou prsknul nejdřív do křesla, na přesun už jsem pak neměl sílu, další tak nějak půlhodinka spánku. Pak se okolo děly věci, tak jsem si říkal, že až se přesunou blíž, tak se přidám. A mezitím jsem to znova zalomil. Asi na dvě hoďky. A pak jsem byl fakt čerstvý a normálně fungoval.

Dokonce tak, že jsem si poprvé v životě doopravdy zamarmeládoval na housle – s klavírem. Byla to bžunda, a trochu mi to zvedlo sebevědomí. Možná nejsem až tak neschopný, a těch dvacet let (jakkoli přeušovaného) hraní jde aspoň trochu poznat. Bylo to boží.

Pak jsme se jali chystat jídlo, a u toho jsme řešili tvorbu, tak jsem nabral trochu motivace, trochu systému. Jsem zvědav, co z toho nakonec dokážu vymáčknout. (Ano, uvědomuju si, že to nepíšu poprvé. Mám těch možných systémů tolik, že si můžu vybírat. Tak to prostě udělám, a prostě se rozepíšu.)

Jsem vzhůru fakt dlouho, dohromady kolem tří a půl hodin spánku. Fakt se těším na postel, ale připadám si dost čerstvě a probuzeně, rozhodně víc, než poslední hodinu práce. Naštěstí se najde i taková aktivita, která se dá dobře zvládat i téměř bez mozku.

A teď si tu sedím, mám za krkem ovec, a je mi fajn. Trochu vedro, ale fajn.