Trocha sebereflexe…

… pokud se to tak teda jmenuje.

Protože od doby, kdy jsem psal poslední dva články se buďto pár věcí změnilo, nebo bych k nim chtěl něco dodat, udělám to. Vy, kteří jste je nečetli pravděpodobně nebudete vědět, o čem to u všech bohů mluvím, a tak klidně můžete přestat číst. Možná. A možná bude někde na konci tohohle blagpostu další šance získat pivo. Muheh.
Pokračovat ve čtení „Trocha sebereflexe…“

o práci a snídani

Chtěl jsem začít s rituály na každý den – něčím, na co se vyplatí vyhradit si pár minut času. Ale nebudu to dělat, i když možná sem tam nějaký nadhodím. [Ble, ten multivitamínový sirup je hnusný…] Radši vás všecky budu nabádat, ať – pokud studujete – věnujete škole úplně všecko. Jinak skončíte na Úřadu práce a garantuju vám, že ten pocitzmatenosti po vstupu do dveří si zapamatujete na celý život. Hlavně pokud nejdřív omylem vlezete místo na pracák na sociálku. Na druhou stranu mám pocit – aplikovatelný i na studijní oddělení na vysokých školách -, že čím zmateněji, nervózněji a zdrceněji vypadáte, tím příjemnější na vás pánové a [, a to většinou,] paní za přepážkama a stolama budou. Taky, až mě neposlechnete askončíte na pracáku, si nezapomeňte [krom samozřejmé občanky] potvrzení o době studia (to jsem měl), ideálně i maturitní vysvědčení (pro to jsem jel domů) a v případě převodu do jiného města i kopii nájemní smlouvy (tu mi musela Gu naskenovat a doma jsem ji tisknul). Maminka mi pořád říká, že mi tam stejně nic nenajdou, tak dlabu na vymýšlení kravin a svěřování se nikomu a jdu asi něco hledat sám. Až se napiju [něčeho jiného, než toho hnusného sirupu] a dám si [konečně] kafe.

Ten užitečný rituál bych zapomněl! Dneska jsem zjistil, že je fajn věc posnídat. Nejenže bych tak dlouho pobíhat nevydržel, ale ještě ke všemu je snídaně a raní kafe ideální situací k dohnání restů ve čtečce novinek. Třeba kdybych něco napsal, tak si to můžete přečíst pěkně klidu a pak se tomu celý den řehtat.

znovu-porod

Jak už to tak dělám, slíbil sem sobě a tady kvanta psaní a vůbec, a dodržel jsem kulové. Dají se s tím dělat dvě věci – můžu brečet nad svou neschopností cokoli vyplodit, nebo to můžu sobě a tady slíbit znovu a zkusit to splnit. Víc a tvrdějc to zkoušet. A ono se to buď poddá, nebo přitlačím. Nebýt na mobilu a mít fotky, tak vám ukážu a napíšu co jsem dělal tenhle víkend. Snad se ke mně fotky dostanou brzo. Blemc.

Prostě budu psát. Víc, smysluplnějc a hlavně: ne dneska.

A taky jsem chtěl otestovat mobiloidní wordpressověc. Tak. A teď budu spát – víc, tvrdějc a hned.