o práci a snídani

Chtěl jsem začít s rituály na každý den – něčím, na co se vyplatí vyhradit si pár minut času. Ale nebudu to dělat, i když možná sem tam nějaký nadhodím. [Ble, ten multivitamínový sirup je hnusný…] Radši vás všecky budu nabádat, ať – pokud studujete – věnujete škole úplně všecko. Jinak skončíte na Úřadu práce a garantuju vám, že ten pocitzmatenosti po vstupu do dveří si zapamatujete na celý život. Hlavně pokud nejdřív omylem vlezete místo na pracák na sociálku. Na druhou stranu mám pocit – aplikovatelný i na studijní oddělení na vysokých školách -, že čím zmateněji, nervózněji a zdrceněji vypadáte, tím příjemnější na vás pánové a [, a to většinou,] paní za přepážkama a stolama budou. Taky, až mě neposlechnete askončíte na pracáku, si nezapomeňte [krom samozřejmé občanky] potvrzení o době studia (to jsem měl), ideálně i maturitní vysvědčení (pro to jsem jel domů) a v případě převodu do jiného města i kopii nájemní smlouvy (tu mi musela Gu naskenovat a doma jsem ji tisknul). Maminka mi pořád říká, že mi tam stejně nic nenajdou, tak dlabu na vymýšlení kravin a svěřování se nikomu a jdu asi něco hledat sám. Až se napiju [něčeho jiného, než toho hnusného sirupu] a dám si [konečně] kafe.

Ten užitečný rituál bych zapomněl! Dneska jsem zjistil, že je fajn věc posnídat. Nejenže bych tak dlouho pobíhat nevydržel, ale ještě ke všemu je snídaně a raní kafe ideální situací k dohnání restů ve čtečce novinek. Třeba kdybych něco napsal, tak si to můžete přečíst pěkně klidu a pak se tomu celý den řehtat.

znovu-porod

Jak už to tak dělám, slíbil sem sobě a tady kvanta psaní a vůbec, a dodržel jsem kulové. Dají se s tím dělat dvě věci – můžu brečet nad svou neschopností cokoli vyplodit, nebo to můžu sobě a tady slíbit znovu a zkusit to splnit. Víc a tvrdějc to zkoušet. A ono se to buď poddá, nebo přitlačím. Nebýt na mobilu a mít fotky, tak vám ukážu a napíšu co jsem dělal tenhle víkend. Snad se ke mně fotky dostanou brzo. Blemc.

Prostě budu psát. Víc, smysluplnějc a hlavně: ne dneska.

A taky jsem chtěl otestovat mobiloidní wordpressověc. Tak. A teď budu spát – víc, tvrdějc a hned.

i já, Zelda

Tak jsem nakonec vyměkl, zvítězila nade mnou pohodlnost a lenost.

Staré stránky najdete netknuté na staroweb.povale.cz, starý blag stále na blag.povale.cz. Blag se sice podařilo krásně naimportovat, ale z nějakých mně neznámých důvodů (Vlastně je to trochu strašidelné – jakoby ke mně Hřbitov promlouval a chtěl po mně, ať ho nikam nestěhuju a nijak neměním.) jsem ho nechal jak je a nesnažil se ho mermomocí přestěhovat. Znovu.

Snad mě jednoduché řešení donutí častěji, víc a líp psát. Na to spolíhám, proto jsem to udělal. A taky abych nemusel ručně implementovat všecky serepetičky počínaje komentářema a hodnoceníma konče.

A vůbec, přestaňte mě soudit, mám na takovéhle věci právo – jsem přece jen povale.cz

P.S.: To logo je jenom provizorní.
P.P.S.: Jako předtím: ne všecky odkazy v textu jsou moje, k jejich identifikaci prosím použijte selský rozum.