Rubrika: 365

Tohle by byl Zeldův pokus o (textovou) 365ku, kdyby mistr Yoda neříkal: „Do, or do not. There is no try.“ Takhle je to tedy Zeldova 365.

Publikováno

#1.007

Chtěl jsem napsat něco podobného jako včera, ale nerad bych se opakoval. Tak se dneska pokusím napsat něco víc.

Práce byla stejná jako vždy – sedm hodin za kasou, lidi všech pohlaví, věků, nálad. Vrátil jsem Janě její ve mne vloženou Bounty, udělalo jí to radost, což na oplátku udělalo radost mi. Pak přišla smršť požadavků ze všech stran, což mi náladu srazilo někam k úrovni depky ze zkouškového. Takže jsem se opět nic nenaučil, na housle nesáhl, jenom jsem viděl pár dílů NCIS(:LA) a Ripper Street. Kterou zrušili. Vždycky, když se mi něco líbí, tak to zruší. Alcatraz, Firefly, Fringe, Eureka… To není to.
Co mi vrátilo ztracenou náladu byl pes. Štěně. Potkal jsem totiž sousedku s naprosto úžasným štěnětem. (A furt mám nutkání psát šťěně, nevím proč – asi protože to bylo tak drobné.) Nejsvětlejší (a nejzajímavější) chvíle dne. Tak jsme pomluvili Zimu, zadoufali, že nepřijde v květnu jako loni, a šli každý svou cestou.

Hlavou se mi honí hurikán myšlenek, včera jsem dokonce něco málo napsal – nevím, jestli jsem to tu zmiňoval. Takže zítra už třeba bude zase živěji. Taky musím nakoupit – Teemo sice pekingské zelí zbožňuje, ale nemůže na něm žít věčně. Stejně jako já na Yum Yum. I když jsou yummy. A mám tupé žiletky, které neholí. A k tomu řežou do tváře. Pfft.

Moudrost zpoza pokladny: Když narazíš na zlého zákazníka, nenech se vyvést z míry. Na jednoho takového připadne pět hodných – a přece jim kvůli někoho, koho vůbec neznají, nezkazíš den.

Publikováno

#1.006

Další večer je tady. Měl bych napsat další 365ku, měla by být hodnotná, úžasná a dokonalá, jako všechny před a po ní. Měl bych. Ale dneska na to, s dovolením, kašlu.

Moudro ze života za pokladnou: Zákazníci přicházejí po vlnách. Čím větší klid, tím víc jich pak najednou přijde.

A když už jsem nenapsal nic víc, tak ještě jedno: Mince dosypávej až při posledních dvou až čtyřech kusech. Jinak jimi najednou začnou všichni platit. A nepůjde ti zavřít kasa.

Obojí je true story, obojí z dneška.

A další HIMYM bude až příští týden. Bohové, kdo to má vydržet.

Publikováno

#1.005

Jak jsem se do práce dneska netěšil, tak to bylo fajn. Nikomu jsem nezapomněl vydat, měl jsem dohromady asi tři storna, z toho jedno nebylo má chyba a jedno planý poplach. Stihl jsem přestávku, kasu jsem zavíral v plusu, dvoustovky došly jenom jednou… Prostě lahoda. A nuda.

To důležité je, že jak jsem včera měl depku z úpravy směn vstříc zkouškám, tak to dneska šlo hladce. A jak mi to zvedlo náladu se snad ani nedá popsat. Škoda toho Infosu, který už jsem si zařídit nestihl. Ale co, aspoň to nebudu mít tak lehké, ten příští termín, že. Takže *klep klep klep* to i vypadá, že budu třeba možná jako studovat i další semestr. Pokud se do toho teda obuju, a zároveň se mi nepovede sebe sama strhat.

Co se kloudných věcí nepracovních týče, udělal jsem absolutní kulové. Sherlock, Castle a Ripper Street mě dostaly, pak trochu paření… stydím se za sebe, ale když já se skoro nemohl hýbat. No vážně, přesun z gauče do křesla byl téměř nadlidský výkon.

Abych nemlel jenom o dnech a mých prožití jich, tak jsem se rozhodl na konec každého postu (do vyplýtvání zásob) vložit nějaké moudro ze života za pokladnou. To dnešní zní:
Čárový kód nachází se vždy na poslední straně, kterou prohledáváš. Pokud není ani tam, máš na něm prst.

Publikováno

#1.004

Tak tak, ale stíhám. A tak píšu všem, co ještě nespí, těm, co si to stahujou RSSkem a i těm, co se o tomhle dozví pozdě, ale budou si to číst všechno.

Dnešek nebyl ničím zajímavý. Přesahovala do něj včerejší Borderlands session s Piitrem, pak přijela Gudrun s Lukášem (jeden z důvodů, proč jsem šel spát tak pozdě). U těch Ježíšek nechal místo Assassin’s Creed IV: Black Flag stylovou čapku, která hodnotu ACIV hravě dohoní, ne-li předčí. A taky jsem spal do dvanácti.

Vstal jsem, dal pár káv, a bylo šest hodin. A já jsem za celou tu dobu neudělal věc, kterou jsem schválně odkládal – tušil jsem, že mi přivodí stavy, na které nebude stačit ani veselý Zelda, tak jsem ho rovnou nechal v kapse. Totiž snažil jsem se o synchronizaci směn v práci se zkouškama (neboť je zkouškové, pro ty, co nevědí). A úkol je to nadlidský a zítra budu se budu muset velmi snažit, abych vůbec mohl zkusit alespoň jeden termín od každého předmětu. Protože celý leden mám směny přes týden, a dokonce mám pocit, že se někdo schválně snažil, aby se kryly s vypsanýma termínama. Depku jsem ale nakonec zahnal jednak dokončením nehezkého úkonu, ale hlavně výletem na nákup se svou novou čepkou na hlavě. A proto: pokud jste v depce a máte ještě nějaký kus oblečení, který jste na sobě neměli, projděte se do obchodu a užijte si ho.

Taky jsem se díval na nového Sherlocka – jsem zvědav, jestli nám duo Moffat – Gatiss dovysvětlí pár věcí. Jednu. Nechci spoilovat. A pak jsem hrál ACIV jenom proto, abych popáté projel příběhově úžasnou, ale akcí přesycenou misi, protože se mi z nějakého důvodu neukládal postup.

Tak, a zase žádná myšlenka, jenom můj den. A jak jste se měli vy? Ne, že by mě to zajímalo, ale když už to víte o mně…

Publikováno

#1.003(a?)

Včerejšek dopadl, jak mu asi bylo souzeno, tak dnešní příspěvek napíšu ráno – plný naděje a optimismu. Nehledě na to, že ač jsem se vzbudil před budíkem, vstal jsem až po něm – můj systém Zelda-deka-peřina je neskutečně teplý a útulný.

Dneska mám v plánu uklidit, aby lidi, co přijdou na prohlídku, hned zase neutekli. Pak teda budu provázet prohlížeče, a nakonec vezmu do ruky housle, nebo Cejpka, a budu produktivní.

Snad. Asi napíšu i večer, jak se mi to povedlo.

U! U! A ještě budu rozbalovat vdovu! Muheh. Fotky budou.

Publikováno

#1.002

Málem jsem si to pokazil hned druhý den. To bych byl ovšem celý já. Ale nepokazil jsem to, čili lidově neposral. Zato se ale posralo úplně všechno, co vás napadne.

Jak jste si nepochybně všimli, dneska jsem slavil své 24. narozeniny. Měl, by bylo přesnější. (Málem jsem začal další větu slovy “Nemám ve zvyku si stěžovat.”, jenže to by byl kec. Tak ji začnu jinak.) Nerad bych takhle brzo hanil své úžasné zaměstnání, ale dneska byl fakt takový den blbec, jaký se nikde jinde stát nemůže. Rozbitých věcí bylo nemálo, a to nejen u kasy, na které jsem byl já. Prostě jsem to přitahoval. Celý den, až do samotného konce. Pracovního dne. Po práci jsem spěchal do CZC pro svou úžasnou novou klávesnici. To jsem stihl, byl jsem zpražen za chvilku nepozornosti během otázky “Chcete na to tašku?”, po cestě domů potkal Gogyho s Marky. (Kterým říkám GoKy, nevím, jestli to ví. Teď už teda asi jo. Nemyslím to zle, málo věcí myslím zle.) Tak jsem nějak dojel na byt.

A teď jádro pudla: ta klávesnice, nad kterou jsem půl roku slintal, a která se uskutečnila za peníze od všech těch ježíšků, co nosí peníze, mi teď leží na gauči, a já nemám sílu ji rozbalit. Jsem rád, že jsem zvládl dojít si do lednice pro salám. Takový já jsem měl narozeninový den, prosím. Tak si ho tu aspoň slavím studeným kafem, Ripper Street, později Xcom: Enemy Unknown a nakonec ACIV: Black Flag.

Chvála ale budiž tímto způsobem doručena Pulcovi, který mi dal můj první (a krom sebouobjednaného taky asi poslední) fyzický dárek – láhev vína. Velmi mě to potěšilo, děkuji (: (Teď to vypadá, že jsem materiálně založené hovado. No, myslete si co chcete, že.)

Publikováno

#1.001

Jsem si tak říkal, že by jako bylo cool začít nějakou tu 365ku, když už to všichni mají. Chtěl jsem začít zítra, ale v rámci boje proti prokrastinaci jsem si vlepil pohlavek a začal hned.

Tohleto je jenom úvodní post, nicméně bych tady rád zaspekuloval nad tématem, aby moje třistapětašedesátka diskrétní, nýbrž spojitá. A jak nad ním tak ve své hlavě spekuluju, čím dál více se kloním k diskrétnosti. Budu se snažit, aby pro vás, tedy čtenáře (počítám s aspoň dvěma, snad si moc nefandím), měly alespoň nějaký přínos, minimálně ten, že se ráno na záchodě nebudete nudit. Zkusím si to i poctivě tagovat, aby bylo jednodušší najít podobně lazené výblitky.

Je docela možné, že pojícím článkem většiny zdejších krátkotextů bude tag #WC.