Jsem vyplivnutý jak mrmel. A jako takový nemůžu moc přemýšlet, takže do školy toho moc neudělám, tak vám něco napíšu, milí čtenáři. Co vy na to?
Pokračovat ve čtení „Mrmel“
Resurekce je na-py-tel
Jsem tak dlouho nepsal na blag, že už skoro ani nevím, jak se to dělá. Ale když už jsem namotivován, tak proč nevyužít trochu energie i tady. Nebudu tomu říkat zmrtvýchvstání nebo podobně, protože jak se znám, stejně to moc dlouho nevydržím. Ale blemcnout bych tu aspoň něco mohl.
týden bez: zavazování tkaniček, konec
Tak jsem to dal. Ve čtvrtek začala ta pravá sranda – dokonce se mě i člověk zeptal, jak v těch rozvázaných steelkách můžu chodit, tak jsem mu to vysvětlil a on říkal „Drsně.“ nebo tak něco. Chvíli jsem si zvykal a chodil vtipně, ale v sobotu už jsem v tom uměl chodit docela dobře.
Abych to teda nějak shrnul: žádný úraz, kvanta divných pohledů, minimální zájem o Proč? a dobrý pocit, že jsem to dotáhl. Asi to je – v mém aktuálním provozu – celkem lehký challenge, rozhodně si to na pár dní zkuste. Nic krom dobrého pocitu z dokončení mi to ale nedalo.
Celý včerejšek jsem uvažoval, co dělat tenhle týden, ale na nic jsem nepřišel (kromě „bez spodního prádla“, ale v tom jsem dneska chodil – leda že bych začal zítra). Takže asi prostě nezačnu týden v pondělí a začnu, až si něco vymyslím. Tak.
týden bez: zavazování tkaniček, vnitrotýdenní zpráva
Tak, čtvrtek je tady a já jsem slíbil vnitrotýdenní zprávu, tak ta je tady teda taky. Ačkoli jsem nezavazování velmi striktně dodržoval, nepocítil jsem zatím velkou změnu – možná je to tím, že jsem moc nechodil ven. Nicméně párkrát (asi doslova) se psem a na nákup jsem šel v kotníkových pohorkách, což bylo bez problémů – asi proto, že mi nikdo nepříšlápl patu. Včera jsem vyrazil na výlet do Nostry a dál ve steelkách, které jsem taky neztratil, a kupodivu mi ani neodřely nohy nebo tak. Je fakt, že kdybych víc fungoval venku, asi to pocítím víc – někam si zapíšu, ať si tenhle čelindž zopakuju za normálního provozu – tedy se zaměstnáním, školou nebo cokoli.
Výhledy do zbytku týdne jsou: dneska večer koncer – znovu zkusím steelky. (Taky bych jim měl vymyslet jméno – přijímám návrhy na jména dvojčat, z nichž je jedno levé – a sestry Olsenovy nechci.) Zítra cesta do Ostravy a víkend tam. Nechci to zakřiknout, ale myslím si, že tenhle týden bez vpohodě přežiju – asi jsem si dal správný čelindž v nesprávný čas.
Tak hoj v neděli večer na stejném místě.
týden bez: zavazování tkaniček – start
Jak už jsem obeznámil některé kamarády, budu každý týden žít bez něčeho jiného a podávat o tom iniciální, vnitrotýdenní a koncovou zprávu. Náhledovou zprávu podávám o den později hlavně proto, že jsem si doteď nebyl jistý, jestli tím chci vlastně projít, hlavně těsně před tím, než jsem hodlal nadšeně vykřiknout „Dneska projedu celý seznam!“ který obsahuje i kolonku „běhání“. Na druhou stranu jsem si řekl „a co“ a rozhodl se to stvrdit tím, že to vypustím.
Myslím, že k žádné tragédii nedojde, avšak vyhrazuju si právo narvat cancoury alespoň do bot, jinak taky nemusí být žádný další týden, možná krom „bez obličeje“. A ten seznam dneska fakt dotáhnu celý, jinak se nebudu moct nějakou chvíli podívat do zrcadla. Taky budu muset začít víc chodit ven – týden bez tkaniček bych sice splnil i chozením doma v ponožkách, ale co je to za výzva?
Tak mi držte palce a ve čtvrtek se těště na vnitrotýdenní zprávu.
Zlatá horečka na Sendyku
Znovu nastal ten čas v roce, kdy nějaký úchyl při procházce Sendyckým údolím objeví zlato. A taky že jo – v pátek dvaadvacátého jsme se to vydali prověřit. Protože to byla pravda pravdoucí, a ostatní zlatokopové [a jiné existence] o tom už tak nějak věděly, šli jsme jim naproti – pěkně onou těžkou cestou přes Rubber Pass. Pokračovat ve čtení „Zlatá horečka na Sendyku“
o práci a snídani
Chtěl jsem začít s rituály na každý den – něčím, na co se vyplatí vyhradit si pár minut času. Ale nebudu to dělat, i když možná sem tam nějaký nadhodím. [Ble, ten multivitamínový sirup je hnusný…] Radši vás všecky budu nabádat, ať – pokud studujete – věnujete škole úplně všecko. Jinak skončíte na Úřadu práce a garantuju vám, že ten pocitzmatenosti po vstupu do dveří si zapamatujete na celý život. Hlavně pokud nejdřív omylem vlezete místo na pracák na sociálku. Na druhou stranu mám pocit – aplikovatelný i na studijní oddělení na vysokých školách -, že čím zmateněji, nervózněji a zdrceněji vypadáte, tím příjemnější na vás pánové a [, a to většinou,] paní za přepážkama a stolama budou. Taky, až mě neposlechnete askončíte na pracáku, si nezapomeňte [krom samozřejmé občanky] potvrzení o době studia (to jsem měl), ideálně i maturitní vysvědčení (pro to jsem jel domů) a v případě převodu do jiného města i kopii nájemní smlouvy (tu mi musela Gu naskenovat a doma jsem ji tisknul). Maminka mi pořád říká, že mi tam stejně nic nenajdou, tak dlabu na vymýšlení kravin a svěřování se nikomu a jdu asi něco hledat sám. Až se napiju [něčeho jiného, než toho hnusného sirupu] a dám si [konečně] kafe.
Ten užitečný rituál bych zapomněl! Dneska jsem zjistil, že je fajn věc posnídat. Nejenže bych tak dlouho pobíhat nevydržel, ale ještě ke všemu je snídaně a raní kafe ideální situací k dohnání restů ve čtečce novinek. Třeba kdybych něco napsal, tak si to můžete přečíst pěkně klidu a pak se tomu celý den řehtat.
znovu-porod
Jak už to tak dělám, slíbil sem sobě a tady kvanta psaní a vůbec, a dodržel jsem kulové. Dají se s tím dělat dvě věci – můžu brečet nad svou neschopností cokoli vyplodit, nebo to můžu sobě a tady slíbit znovu a zkusit to splnit. Víc a tvrdějc to zkoušet. A ono se to buď poddá, nebo přitlačím. Nebýt na mobilu a mít fotky, tak vám ukážu a napíšu co jsem dělal tenhle víkend. Snad se ke mně fotky dostanou brzo. Blemc.
Prostě budu psát. Víc, smysluplnějc a hlavně: ne dneska.
A taky jsem chtěl otestovat mobiloidní wordpressověc. Tak. A teď budu spát – víc, tvrdějc a hned.
Sjíždění Ohře
To jsme tak jednou jeli na vodu. Chtěl jsem tu dát úplně všecko, mapky a podobné kraviny, ale nějak to jednoduše nejde, bo přece jen po vodě normální suchozemci často necestují. Takhle budou muset stačit slova. Ale třeba vás to bude zajímat. Pokračovat ve čtení „Sjíždění Ohře“