#2.002 – plný den

Jelikož byl čtvrtek, nic mi nesliboval. Čtvrtky byly vždycky dny prázdné, skoro bez života. Ale opak byl dneska pravdou, jen co je pravda.

Vstal jsem, dodíval rozdívaný díl NCIS a jal se něco dělat. Vypral jsem, umyl nádobí, sebe. Taky zařídil jízdu na zítřejší konzert, zjistil nejistoty života budoucího, a vypil kafe. A pak, najednou, byly tři odpoledne, a já měl před sebou ještě minimálně dvě věci – šalinkarta a obal na klávesy. Tak jsem na sebe něco hodil a vyrazil.

Protože QuestHelper v reálném světě neexistuje, musel jsem si vystačit s výpočetní silou svého mozku. Nejdřív šalinkarta, pak obal, nakonec Tesco – prvotně pro šampón a deodorant, nakonec i věci pro morče a hlavně A5 linkované náplně do šanonu a šanon, který jsem pojmenoval Šuplík. Třeba mě to donutí něco napsat, zase.

Počasí si celou dobu dělalo apríla v červnu, ale přežil jsem a nezmokl jsem. Za odměnu jsem si dovezl vindaloo s máslovou plackou a na místě snědl jahodový Magnum s bílou polevou. Hovno polevou, bylo to hrubé jako prase, a chutnalo to božsky. Je v akci, alespoň v KrPoli, tak hrr na něj.

Na bytě jsem se rozhodl, že morče obstarám zítra, a vrhl se na cvičení. Jestli mi to zítra půjde aspoň takhle, tak to bude bezva. Ale já vím, že mi to půjde mnohem lépe, protože mě publikum i spoluhráči nabijí pozitivní energií. A taky se uvidím se ženou, což mi na náladě rozhodně neubere, že. Kdybyste zítra byli poblíž Lázu, přijďte se rozhodně podívat. Bude to nepochybně legendární.

Jsem se pak chtěl odměnit zahráním si stařičkého, ale úžasného Diabla II, ale z nějakého důvodu Blizzardu nejel account management, tak jsem se nedostal k instalačkám. To mám za to, že si hry místo pirátění kupuju.

A tak si prostě jenom sním vindaloo, podívám se na Californication a pak možná teda něco napíšu, nebo se zabavím nějak jinak. Samá nuda, to už nepotřebujete vědět.

#2.001 – restart

Minulá 365 se tak trochu nepovedla. Jako vůbec. Samozřejmě bych mohl napsat osmidenní příspěvek, ale trochu to ztrácí ten smysl. Takže jsem se prostě rozhodl začít odznova. Jsem to teda chtěl nechat na zítra, ale jelikož se snažím změnit přístup k velké množině věcí, tohle byl celkem jednoduchý začátek.

Abych alespoň shrnul, co jsem za těch 159 dní dal dohromady co se týče chování k pokladním: Pokládejte flašky na pás podélně. Zdravte, není to tak těžké. Když berete něco z regálu, přečtěte si krom ceny i název na regálovce – jen tak, pro ujištění. To je tak všecko, nic víc jsem dokupy nedal.

Teď nějaké sliby do budoucna, třeba: Budu psát každý den. Tak.

Ty první příspěvky jsou nádherně jednoduché. Ještě bych mohl napsat něco málo o dnešním dni, ale nic hezkého by ze mě nevylezlo. A předchozí dny? Ani nemluvím. Snad jen ještě jedna pidi-rada, aby ze mě vylezlo aspoň něco kloudného: Nechoďte nakupovat za pět zavíračka, jenom pokud je to fakt nutné (příklad: chybějící prezervativy před slibnou nocí).