aneb jak z porodnice udělat hřbitov
Dneska nám to skončilo, tak už od toho máme pokoj.
Začal bych asi poznámkama, teda. Pak se k nim nějak vyjádřím. A pak budu ještě chvilku mlít, protože to byl vlastně docela inspirující počin. Pokus o počin. Pokusčin.
Pokračovat ve čtení „týden bez nadávání : zvonec“Včera byl tak vtipný den, že jsem si vůbec nevzpomněl, že vám dlužím článek! Ale ono je to svým způsobem OK, poněvadž víkend je o den prodloužený, takže je týden o den prodloužený… rozumíte.
Pokračovat ve čtení „týden bez nadávání : update (téměř) v půlce“Tak trochu jsem si říkal, že bych mohl oprášit „týden bez“, když už jsem za celou dobu existence té rubriky udělal jenom jeden. Tak jsem si řekl, že to zkusím bez nadávání.
Pokračovat ve čtení „týden bez nadávání : start“Tak jsem to dal. Ve čtvrtek začala ta pravá sranda – dokonce se mě i člověk zeptal, jak v těch rozvázaných steelkách můžu chodit, tak jsem mu to vysvětlil a on říkal „Drsně.“ nebo tak něco. Chvíli jsem si zvykal a chodil vtipně, ale v sobotu už jsem v tom uměl chodit docela dobře.
Abych to teda nějak shrnul: žádný úraz, kvanta divných pohledů, minimální zájem o Proč? a dobrý pocit, že jsem to dotáhl. Asi to je – v mém aktuálním provozu – celkem lehký challenge, rozhodně si to na pár dní zkuste. Nic krom dobrého pocitu z dokončení mi to ale nedalo.
Celý včerejšek jsem uvažoval, co dělat tenhle týden, ale na nic jsem nepřišel (kromě „bez spodního prádla“, ale v tom jsem dneska chodil – leda že bych začal zítra). Takže asi prostě nezačnu týden v pondělí a začnu, až si něco vymyslím. Tak.
Tak, čtvrtek je tady a já jsem slíbil vnitrotýdenní zprávu, tak ta je tady teda taky. Ačkoli jsem nezavazování velmi striktně dodržoval, nepocítil jsem zatím velkou změnu – možná je to tím, že jsem moc nechodil ven. Nicméně párkrát (asi doslova) se psem a na nákup jsem šel v kotníkových pohorkách, což bylo bez problémů – asi proto, že mi nikdo nepříšlápl patu. Včera jsem vyrazil na výlet do Nostry a dál ve steelkách, které jsem taky neztratil, a kupodivu mi ani neodřely nohy nebo tak. Je fakt, že kdybych víc fungoval venku, asi to pocítím víc – někam si zapíšu, ať si tenhle čelindž zopakuju za normálního provozu – tedy se zaměstnáním, školou nebo cokoli.
Výhledy do zbytku týdne jsou: dneska večer koncer – znovu zkusím steelky. (Taky bych jim měl vymyslet jméno – přijímám návrhy na jména dvojčat, z nichž je jedno levé – a sestry Olsenovy nechci.) Zítra cesta do Ostravy a víkend tam. Nechci to zakřiknout, ale myslím si, že tenhle týden bez vpohodě přežiju – asi jsem si dal správný čelindž v nesprávný čas.
Tak hoj v neděli večer na stejném místě.
Jak už jsem obeznámil některé kamarády, budu každý týden žít bez něčeho jiného a podávat o tom iniciální, vnitrotýdenní a koncovou zprávu. Náhledovou zprávu podávám o den později hlavně proto, že jsem si doteď nebyl jistý, jestli tím chci vlastně projít, hlavně těsně před tím, než jsem hodlal nadšeně vykřiknout „Dneska projedu celý seznam!“ který obsahuje i kolonku „běhání“. Na druhou stranu jsem si řekl „a co“ a rozhodl se to stvrdit tím, že to vypustím.
Myslím, že k žádné tragédii nedojde, avšak vyhrazuju si právo narvat cancoury alespoň do bot, jinak taky nemusí být žádný další týden, možná krom „bez obličeje“. A ten seznam dneska fakt dotáhnu celý, jinak se nebudu moct nějakou chvíli podívat do zrcadla. Taky budu muset začít víc chodit ven – týden bez tkaniček bych sice splnil i chozením doma v ponožkách, ale co je to za výzva?
Tak mi držte palce a ve čtvrtek se těště na vnitrotýdenní zprávu.