první dny

Původní plánované datum publikace bylo 21.9., datum mé svatby. Samozřejmě jsem to nestihl dopsat. Ale jako datum publikace jsem jej nechal. Takže ne, nehrabe vám.

„Dnes je první den zbytku tvého života.“ platí zrovna dneska ještě o trochu víc. I kdyby se změnil jenom můj rodinný stav. A že věřím, že ve většině ohledů se toho moc nezmění. Ale první den čehokoli je dobrý k tomu s něčím začít. Tak, jako to děláme každý rok na Nový rok, s tím rozdílem, že takový první den může přijít kdykoli. Ne nutně prvního v měsíci, prvního v roce, v pondělí. Ale čím větší první den, čím prvnější, tím lepší to bude po letech, když člověk u něčeho opravdu vydrží. Lepší pro paměť, samozřejmě. „Pořádně jsem zase začal psát první den manželství.“ No nezní to pěkně?
[Zní, že? Akorát se mi to zas nepovedlo.]

Na druhou stranu si musím hlídat důstojnost takovéhohle příspěvku. Ale jenom trochu, měl jsem totiž kvalitní slib. Bez vtipů. Bez pokusů o vtipy, dokonce. [Nakonec se jich pár našlo, nemohl jsem si pomoct. Ale bylo to hezký.]Takže teď si to hodlám taky tak trochu vynahradit. Ale jenom tro— Tak to bylo těsně, málem jsem se zacyklil. O čem jsem to… jo, první dny, začátky, začínání.

Začalo to tak, že jsem si řekl, že bych mohl zase něco napsat. Přece jenom platit si doménu a přes rok nevyblít ani písmenko je dost rozhazovačné chování i na mě, natož něco takového udělat několik let po sobě. Což se, světe div se, ještě nestalo, nicméně nehodlám s tím začínat. A tak jsem se zadumal. Většina plánů na nějaké denní příspívání krachla (i když i po docela dlouhé době), týdenní události si většinou nepamatuju celý týden. Mám na to teď systém, ale zvykám si, takže nic. Žádné sliby, žádné plánování. [A ještě že tak, že.]

Odstavec na tomto místě jsem přepisoval asi na šestkrát, a pořád byl k ničemu, tak ho shrnu, vlastně to celé shrnu: Budu psát, budu psát víc (už se mi povedlo i zprovoznit WP mobilní appku!), budu psát hezčejc a nadále stejně spysovně a kvalitně. Najdu si systém, nastavím zvyk, najdu čas. Dopíšu rozepsané, využiju kvanta poztrácených poznámek.

Jednu dobu jsem plánoval každý den jednu věc, ale ne v duchu třistapětašedesátky, ale tématický. Motivační pondělí, úterní song k přežití až do pátku, středeční herní koutek, atakdále. Jednak jsem ale nemohl ustálit počet příspěvků v plánu (pět? sedm?), druhak jsem se nemohl sám se sebou dohodnout na tématech. Jakože úplně pod stolem to není, jednou to z toho šuflete možná vytáhnu. Ale ne teď.

Prostě jako vždycky. Nejsem mrtvej, jenom jsem měl fakticky moc práce. A další výmluvy. Ale mám to rád. A tak s tím konečně něco udělám. Akorát ten román už do třiceti asi nesithnu, no.

A mimochodem: 401. příspěvek! Do nové stovky s chutí!

znovu-porod

Jak už to tak dělám, slíbil sem sobě a tady kvanta psaní a vůbec, a dodržel jsem kulové. Dají se s tím dělat dvě věci – můžu brečet nad svou neschopností cokoli vyplodit, nebo to můžu sobě a tady slíbit znovu a zkusit to splnit. Víc a tvrdějc to zkoušet. A ono se to buď poddá, nebo přitlačím. Nebýt na mobilu a mít fotky, tak vám ukážu a napíšu co jsem dělal tenhle víkend. Snad se ke mně fotky dostanou brzo. Blemc.

Prostě budu psát. Víc, smysluplnějc a hlavně: ne dneska.

A taky jsem chtěl otestovat mobiloidní wordpressověc. Tak. A teď budu spát – víc, tvrdějc a hned.

i já, Zelda

Tak jsem nakonec vyměkl, zvítězila nade mnou pohodlnost a lenost.

Staré stránky najdete netknuté na staroweb.povale.cz, starý blag stále na blag.povale.cz. Blag se sice podařilo krásně naimportovat, ale z nějakých mně neznámých důvodů (Vlastně je to trochu strašidelné – jakoby ke mně Hřbitov promlouval a chtěl po mně, ať ho nikam nestěhuju a nijak neměním.) jsem ho nechal jak je a nesnažil se ho mermomocí přestěhovat. Znovu.

Snad mě jednoduché řešení donutí častěji, víc a líp psát. Na to spolíhám, proto jsem to udělal. A taky abych nemusel ručně implementovat všecky serepetičky počínaje komentářema a hodnoceníma konče.

A vůbec, přestaňte mě soudit, mám na takovéhle věci právo – jsem přece jen povale.cz

P.S.: To logo je jenom provizorní.
P.P.S.: Jako předtím: ne všecky odkazy v textu jsou moje, k jejich identifikaci prosím použijte selský rozum.