No jistě, zase vynechal. To je ale záporák. Přišel bych s nějakou obhajobou, ale to už je trapas tak jako tak, tak co bych se namáhal, žejo. Ale byli jsme na výletě u babičky, což bylo náročné jak mentálně, tak fyzicky, takže jsem to prostě po návratu nedal a zalomil.
Vždycky, když odněkud odjíždím, přemýšlím nad tím, co jsem zapomněl. „Nabíječky, telefon, peněženka, klíče, všecko mám. Cajk,“ říkal jsem si při dnešním odjezdu. Prdlajz cajk, housle bych nechal v Ostravě. Naštěstí šla máma na zastávku se mnou, a vyšli jsme s dostatečnou časovou rezervou, navíc mi vzala batoh, takže jsem se stihl pro nástroj vrátit. Všechno dobře dopadlo. Alespoň zatím. Cestou na zkoušku jsem zjistil, že na konci listopadu hrajou v Brně Skillet. Říkal jsem si „Pecka! Na Rock for People jsem nejel, tak si je nenechám ujít aspoň samotné.“ Ani prd. Vyprodáno. Příště musím takové věci zjišťovat, ne zakopávat o ně.
I dneska jsem nějaký mrtvý, ten důvod, proč jsem tak vypsaný… ten způsobil, že jsem stejně vypsaný jako vždycky, ale tentokrát mám z toho ke všemu depku, protože jsem nesplnil kvótu, a včera jsem jej vypustil, stejně jako blag.
Jdu se stydět někam do kouta. A zítra tady, znova. Z kyselého Brna, zase, znova. Já tu záhadu odhalím, však uvidíte. Jsem řekl.