#2.013 – příběh pokračuje

Bla bla, voda, bla, pádlo, háček, kormidlo. Bla.

To tak Ludva jednou potkal holohlavého výrostka, který měl očividně naspěch. A protože měl L. vepsané dobrodinství do tváře, mladík ho s úsměvem oslovil a požádal, zda by mu Ludva nachvíli nepodržel kabelku, že si jen pro něco skočí za roh, a hned že je zpět. A tak Ludvík, dobrák od kosti, samozřejmě zloději kabelku podržel. A protože policista musí ze zásady důvěřovat pouze důkazům a svědkům, a protože Ludvík byl jediný svědek okolo, a důkazy mluvily křikem proti němu, byl zatčen. Když se tak Ludvík díval z okna policejního auta, za rohem viděl smějícího se a mávajícího výrostka.
Tím ale jeho trable zdaleka nekončily. Po nedlouhé jízdě beze slova prasklo autu kolo. Uniformovaný pán vystoupil, aby jej vyměnil, což se mu povedlo. Při nástupu do auta ale praštil hlavou o horní futro dvěří tak silně, až se nejen uvedl do bezvědomí, ale ještě otevřel Ludvovi dveře. Ten, dobrák od kosti, vystoupil, oběhl auto a jal se nemotornému příslušníkovi pomáhat. Přesně takhle to řekl jednotce URNA, která jela okolo k zásahu, a z té mu samozřejmě nikdo nevěřil – opět důkazy.

Ale dobře, i o svém dnu vám něco řeknu. Druhý den je kritický, skoro vždycky. Nervy napjaté k prasknutí, svaly neodpočinuté díky přetaženému večeru. Ale my jsme to zvládli a jeli jsme dál, s úsměvem a dobrou náladou nám tak vlastní.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.