To byl taky nápad. „Však co, si půlnoci tam nebudu, to to ještě stihnu napsat.“ No jo, stihnout to stihnu, což o to. Ale té síly už moc není, zvlášť když je na téhle klávesnici každé písmeno dvakrát.
Ale ono je to občas třeba. Teda až na tu hlášku „Vy jste fakt staří.“ Tomu prostě nevěřím. Ale jak jsem tak poslouchal co se všechno stalo se spolužáky ze základky… aspoň nejsem v lochu. (Ani v Lochu, ale teď myslím vězení.) Na druhou stranu nejsem ani ženatý, a už vůbec nemám tři děti. Třeba časem. Otázka je jak moc je to dobře. (Děti. Jestli jste se prohrabaly až sem, tak k vám chovám obří respekt. Jste vážně po mě. A věta před závorkou byla samozřejmě vtip.)
Já to radši rovnou utnu, nebezpečí, že usnu uprostřed věty nabylo velmi reálných rozměrů.